V úterý město Mělník zveřejnilo informaci o poklesu průtoku na Vltavě a zároveň naléhavou žádost mělnických rybářů, kteří svolávali dobrovolníky na sběr škeblí a rybek. V úterý dopoledne mi přišla od Vojtěcha Hrabánka zpráva, zda by mohl po dokončení dobrovolné práce v preventivním projektu Hrou proti AIDS využít nezapočitatelné absence a místo návratu do školy jít škeblím na pomoc. Proběhlo mi hlavou spousty starostrukturních myšlenek o důležitosti docházky do školy a účasti na hodinách a obratem odpovídám „ano“. Mnohdy jsou některé věci ještě o kousek důležitější. Možná ne o kousek, ale o kus jako hrom.
Při cestě domů ze školy odpoledne si tak říkám, že budu muset Vojtu vyzpovídat, jak to šlo, načež mi od něj přichází zpráva včetně videa se zachráněným úhořem. Cituji: Připlazil jsem se zpátky od řeky. Byl jsem tam skoro 4 hodiny a sotva jsem došel domů. Moje skóre: odhadem 2000 zachráněných mušlí, několik menších korýšů, 3 raci a 1 úhoř.
Mám z toho radost.
Chvíli si ještě píšeme a Vojta informuje i biologickou sekci, že je stále co zachraňovat a bylo by fajn se zapojit. Hned druhý den ráno vyráží studenti naší školy na pomoc, o které píše paní profesorka Pořízková:
Na naléhavou prosbu Vojty jsme se vydali s paní profesorkou Švajdovou a studenty přírodovědného semináře podívat na stav vody Labe pod starým mostem. Vybaveni holínkami, rukavicemi a kbelíky jsme přenášeli škeble, velevruby a úhoře uvízlé v bahně zpět do Labe. Dále jsme oživili raka pruhovaného, i když toho z čistě výzkumných důvodů, je v ČR nepůvodní, invazivní a přenáší na domácí druhy raků račí mor. Je dravý, sežral nám 2 drobné korýše zvané blešivec během pár společných chvil v kyblíku. Fauna se snad brzy dočká dostatku vody.
Je mi dobře. Hodně tvorečků bylo zachráněno. Asi jich i hodně zachráněno nebylo. Ale to, co mě hřeje nejvíc, je, že Vojtovi není lhostejné dění okolo něj a zachoval se přesně tak, jak by člověk od člena vítězného týmu krajského kola Ekologické olympiády očekával. Patří mu za to velké uznání a pochvala.
