Když se studenti 3. A probudili z nepokojných snů, shledali, že se ocitli uprostřed vysokostropých místností obklopeni dámskými a pánskými přirozeními. Kam se však poděl pražský německý spisovatel, který byl autorem proměny jejich pondělního rozvrhu?
V původním plánu bylo seznámit se s myšlenkami držitelky ceny Magnesia Litera 2024, projít výstavu KAFKAesque inspirovanou odkazem pražského rodáka a zakončit výlet komentovanou prohlídkou „Kafkovou Prahou“ pod vedením prof. Špačkové. Tématem proměny byl konečně protkaný celý náš den…
Již na místě setkání došlo ke ztrátám. Z řad jednotlivých spolužáků na tom snad mělo podíl ještě doznívající vinobraní. Naproti tomu ale celou polovinu učitelského doprovodu bohužel skolila choroba. A tak jsme zůstali my a Urbi.
Naší cílovou destinací bylo Středisko současného umění DOX sídlící v Holešovicích. Špatnou zprávou jsme byli přivítáni již při vstupu, kdy nám bylo řečeno, že Kafkova výstava byla z náhlých technických důvodů přerušena a že bude nahrazena obrazy Adama Štecha, jehož jméno většině z nás nic neříkalo. Inu, prozatím…
Přislíbený rozhovor s filoložkou, spisovatelkou a překladatelkou nám byl přeci jen umožněn. Alena Machoninová by se sama prý označila primárně za „rusistku“, neboť jen v tomto oboru je profesionál, přestože loni debutovala románem Hella, který již stihl získat velkolepé literární ocenění.
Popsala nám, z jakých historických pramenů při tvorbě své prvotiny čerpala, co ji lákalo ke zmapování příběhu právě Heleny Frischerové a jak moc (ne)fikční její autobiografie je.
Mimo svou knihu přiblížila také svůj pobyt v Rusku, její tamní zkušenosti s demonstracemi a porovnala situaci, ve které se tato země nacházela při autorčině první návštěvě (přelom tisíciletí) s tou současnou.
Přiznala, že dnes by se již do studia ruské literatury nevrhala a sáhla by po „praktičtějším“ oboru. Vymezila také, co pro ni samotnou představuje označení autofikce, a dále uvedla, že žádnému spisovateli není radno věřit, přestože každý svůj odkaz s oblibou identifikuje slovem autobiografie.
Po rozloučení s A. Machoninovou přišly na řadu naše osobní příběhy, které jsme si v rámci workshopu převyprávěli v komornějších skupinách. Na moment jsme se stali jiným spolužákem a předávali si cizí narativ v první osobě, jako bychom si situací sami prošli. Pro některé jímavý, pro jiné úsměvný zážitek.
Vrcholem našeho dopoledne byla již výše zmíněná výstava ovlivněná francouzským spisovatelem Michelem Houellebecqem, která i v nás vyvolala údiv. Zahrnovala Štechova díla od roku 2005 doposud a působila na nás rozporuplně. Však on už i nápis na dveřích varoval před sensitivním obsahem…
Pro absenci kafkovské atmosféry se ji zbylí z nás vydali hledat do centra Prahy. Díky obdržené mapě jsme navštívili několik z mnoha míst, která jsou s Kafkou spjata. Kromě Židovské radnice a Kafkova pomníku jsme neminuli ani dům U Tří králů, kde měl Kafkův otec v přízemí obchod s galanterním zbožím, nebo Sixtův dům, kde existencionalista se svou rodinou krátce žil.
Přes nejedno překvapení byl den příjemným zpestřením všedních dní, byť Samsův případ tak pozitivně přijat nebyl…
