Hana Davídková - text, Hana Minaříková - foto

Po dvouleté koronavirové pauze jsme se vrátili na jarní kurz do Hořic. Užili jsme si dny plné sluníčka, umění a kultury, ale také hořických trubiček a třešní.

Vyrazili jsme hned v úterý odpoledne, abychom měli dost času na naplánovaný pestrý program. Ten jsme zahájili ve středu návštěvou tamního muzea, kde jsme měli příležitost poznat nejen místní historii, ale i seznámit se s různými druhy kultur a umění od těch nejstarších až po současné. Největší dojem zanechala kronika amatérského písmáka pana Šafránka.

Ještě týž den jsme stihli navštívit Galerii plastik. Tady jsme poznali různé druhy přístupu k sochařství v mnoha obdobích a stylech. Odpoledne jsme pak strávili v sochařském parku a kreslili sochy, které nás nějakým způsobem oslovily.

Horký čtvrtek jsme strávili putováním do Lázní Bělohrad, cestou studovali cedule Erbenovy naučné stezky a pak plynule přešli od romantismu k realismu rodáka Karla Václava Raise. Protože bylo neskutečné vedro, zašli jsme se později odpoledne ještě pokochat překrásnou prvorepublikovou plovárnou na Dachovech – samozřejmě z vody. Večer jsme byli tak vyčerpaní, že jsme sotva našli sílu na rozlučkový táborák.

Pátek byl ve znamení poslední cesty přes kopec do Hořic a na nádraží a poté přeplněnými vlaky domů. Náročná doprava ale nemohla zkazit celkový dojem: naše hořické vzdělávání bylo prostě fajn.