Miroslava Renková, Dana Hilská

Po té, co kvartáni navštívili pevnostní město Josefov a pěchotní srub Březinka, dostali za úkol napsat text na jedno z témat:

  1. Není pevnost jako pevnost
  2. Pevnost je prostě pevnost
  3. Jmenuji se paní Březinková

Čekaly jsme, že dostaneme texty porovnávající odlišnosti (1. téma), či naopak společné prvky (2. téma) pevností Josefov a opevnění budovaného v letech 1935–38 proti Německu.

Pěchotním srubem Březinka nás provázeli nadšenci z Klubu vojenské historie v Náchodě. Ruinu bunkru si od armády pronajali už před sametovou revolucí a za ta léta se jim podařilo srub nejen obnovit, ale dokonce celou stavbu dokončit, takže je teď ve stavu, v jakém měla být v roce 1939.

Tak jsme si tak říkaly: “A co manželky těchto nadšenců?” Jsou spokojené, že mají doma klid, protože muž každou volnou chvilku tráví v pevnosti? Nebo jim naopak vadí, že nemluví o ničem jiném, v pevnosti tráví i dovolenou a tajně tam utápí prémie, které dostane v zaměstnání? Co se dozvíme od kvartánů (3. téma)?

Nejlepší texty vyšly na téma: “Jmenuji se paní Březinková” Olinka napsala vtipný a bezchybný popis. Kláře a Josefínce trochu s gramatikou a stylistikou pomohla paní profesorka Renková. Všechny tři ale téma pojaly naprosto originálně a myslím, že nebudete litovat času, který strávíte jejich přečtením.

Olga Burkhardová

Jmenuji se paní Březinková.

Bydlím v pěchotním srubu N-S 82.

Když ráno vstanu z repliky postele z roku 1937, první věc, co udělám, je zapnutí odvlhčovače vzduchu, jelikož ložnice je po noci tak vlhká, že by se tam mohly množit žáby. Poté vykouknu z otvoru na lehké kulomety, abych zjistila, jaké je venku počasí, protože ve srubu nejsou okna. 

Následuje snídaně, samozřejmě s vhodnou nutriční hodnotou. Vracím se do ubikace a mně a mému manželovi podávám vydatnou porci lančmítu. Ve všední dny manžel provází po našem srubu turisty, takže každou neděli provádím generální úklid. Vytírám, oblékám figuríny, leštím stále funkční dobový kanón L1 č.173… normálka.

Odpoledne, poté co zkonzumujeme dvě konzervy Heinz Beans fazolí, jdu na kondiční procházku do okolí, aby mi nezakrněly dolní končetiny. Úkol je to ovšem těžký, jelikož jsem prvních 5 minut fotofobní kvůli nedostatku světla ve srubu.

Večer už jenom vyšlu morseovkou kolegovi žijícímu v jiném srubu to, co má nakoupit v Kauflandu, jelikož bydlí nejblíže k civilizaci. Poté už se stačí jen umýt, zkontrolovat, zda venku netáboří nacisté s tanky, protože můj manžel trpí lehkou paranoiou, a můžu jít spát.

Klára Libiková

Já jsem paní Březinková, velice speciální dáma, jak vidíte.

Mám silné tělo s ocelovou kostrou a betonovými svaly. Přesto že jsem tak silná, vždycky jsem byla obletována muži. A můj Josef mě přes celá ta léta silně miloval a vždy byl mnou fascinován. Díky jeho péči jsem v lepší kondici než zamlada. Naučil mne znovu dýchat, bránit se a dokonce střílet.

Oba stárneme spolu, já  samozřejmě do krásy díky manželově sebezničující péči. Naštěstí Josefovi nevadí a je dokonce rád, že se mi neustále dostává tolik mužské pozornosti.

Josefína Černá

Dobrý den, moje jméno je paní Březinková. Jsem duch pěchotního srubu.
Mým úkolem bylo ochraňovat vojáky ve službě. Dlouhá léta jsem se připravovala na druhou světovou válku. Srub se ovšem za války nevyužil, neboť se Čechoslováci vzdali, a tak jsem začala ochraňovat průvodce. Ráda se dívám skrz zdi na návštěvníky, zatímco oni si mě nikdy nevšimli, tedy až na jednoho.
Procházela jsem zrovna zdí, ale najednou mě zahlédl průvodce Březinka. Povídali jsme si. Řekla jsem mu všechno, co o svém srubu vím, a on to teď může vyprávět mladým lidem, které tu provází.

Nikdo sice nikdy moji ochranu nepotřeboval, ale nakonec jsem alespoň pomohla průvodci.

A ten mě později pojmenoval a vypráví o mne příběhy do dnes.