Kvarta odjela na závěrečnou exkurzi do Jaroměře.
V úterý jsme bloudili podzemím městské pevnosti Josefov a v lapidáriu obdivovali Plačící ženu Matyáše Bernarda Brauna.
Ve středu jsme se autobusem svezli do Náchoda, zregenerovali v lázních Běloves a vyšplhali k pěchotnímu srubu Březinka, kterým nás provedl Ing. Petr Charvát z Klubu vojenské historie v Náchodě. Kolem pevnosti Dobrošov jsme vystoupali k nejvyššímu bodu trasy – Jiráskově chatě od arch. Dušana Jurkoviče. Cestou po červené značce do Nového Města nad Metují jsme se osvěžili v řece Metuji.
Ve čtvrtek nás vlak odvezl do barokního Kuksu. Slečna průvodkyně nás seznámila se životním příběhem hraběte Františka Šporka, velkého mecenáše umění. V lapidáriu nám podle atributů rozklíčovala názvy soch neřestí a cností, které pro Šporka vytvořil geniální Matyáš Bernard Braun. Ten také v Žirči vytesal do skály Betlém a sochy Jana Křtitele a poustevníků Onufria a Garina. Z Betléma jsme sešli ke Křížové cestě XXI. století a běželi na vlak. Odpoledne jsme se chladili na koupališti v Jaroměři.
Na pátek jsme měli domluvenu prohlídku Střední řemeslné školy v Jaroměři. Pan ředitel nám ukázal odborné absolventské práce uměleckých kovářů, keramiků, čalouníků, opravářů zemědělských strojů a podkovářů. Na závěr prohlídky nás vzal do kovárny, kde si každý mohl zkusit pod vedením mistra kováře ukovat na kovadlině prut. A pak už nás čekala cesta domů.
V 16:30 se spustil strašný liják, to už se ale kvarta pod střechou mělnického vlakového nádraží vítala s rodiči.
