Jana Roubová; foto: Renata Špačková, Jan Čemus

V poslední školní den tohoto roku, tedy 22.12. 2021, oktáva navštívila tři překrásné mělnické kostely.

Nejprve bylo nutné vyzvednout si klíče na faře. Poté jsme si obešli kostel svatých Petra a Pavla za doprovodu výkladu paní profesorky. Naše kroky dále směřovaly ke kostelu Čtrnácti svatých pomocníků, což některé zmátlo, neb se domnívali, že uvidíme i interiér kostela svatých Petra a Pavla. Paní profesorka se ujala role průvodkyně a v kapucínském kostele nám udělala rychlý výklad. Některým už začínala být zima.

Následně jsme prošli kolem radnice směrem k poště. Záměrem byla zastávka u starých městských hradeb. Při popisu jsme si v mysli představovali hradby, příkop i val. Zima již byla všem.

Další zastávkou byl kostel svaté Ludmily, který nebývá obvykle veřejnosti přístupný, tudíž jistí jedinci byli opravdu zvědaví a nadšení. Svatostánek sklidil velký úspěch. Opět jsme dostali zajímavou přednášku. Někteří zimou již začali promodrávat.

Cestou zpět k faře se zmatenci zmátli znovu, protože jsme zavítali do kostela svatých Petra a Pavla. Dočkali jsme se. Do největšího mělnického kostela jsme vkročili přes presbytář a následně se usadili do lavic. V tom okamžení zazněla hudba. Pan varhaník František Šťastný nám zahrál od Jana Křtitele Kuchaře Adagio g moll a Allegro (Pastorále) C dur, od Johanna Sebastiana Bacha árii z Goldbergových variací BWV 988 a toccatu a fugu d mol BWV 565 a všechny nás uchvátil. Při líbezných tónech soukromého koncertu pro oktávu jsme si z pohodlí lavic prohlíželi kostel. Chůze nahoru k varhanám nás nezahřála. Hlášky z filmu Mrazík typu „Je ti teplo děvče?“ už nikomu nepřipadaly vtipné. Pan Šťastný nám představil skvostný nástroj, vysvětlil nám jeho fungování a odpověděl na zvídavé otázky, o které není v naší třídě nikdy nouze. Kdo měl zájem, mohl si zahrát a vytvořit si další životní zážitek. Varhany sklidily úspěch, ovšem opravdovou lásku si získal přímotop nacházející se u varhan. Poté nastala chvíle šmejděníčka šmejdění, prohlédli jsme si každé zákoutí kostela. Viděli jsme například vnitřek románské věže či prostor bývalé pokladnice v gotické věži.  Naše návštěva se chýlila ke konci a začali jsme vycházet z kostela ven. K velkému údivu všech byla venku zima jak na Sibiři. Věčná škoda, že globální oteplování nefunguje.

Velkou radost v nás vyvolala zpráva, že se můžeme odebrat do tepla školy a přímo na oběd. Takové teplo jsme ve školní jídelně ještě nezažili.

Dodatek vyučující: Zopakovali jsme si dějiny architektury od slohu románského k novorománskému; vrátili jsme se k počátkům mělnického / pšovského hradiště, tedy k počátkům českého státu a k Bořivojovi a jeho manželce, kněžně Ludmile, naší rodačce, první české světici. Hovořili jsme o věnném městě českých královen, z nichž zvláště pak o Johanně z Rožmitálu, z jejíhož odkazu byla financována skvostná pozdně gotická přestavba chrámu sv. Petra a Pavla. Přišla řeč i na vinařství, vinnou révu a Karla IV. Snad všechno nepřebil mráz.