Anna Machová, externí septimánka

Dobrý den, ahoj! Jmenuji se Anna Machová, ještě loni jsem byla studentkou druhého ročníku GJP, ale od začátku září žiji a studuji v Itálii. Jak k tomu došlo?

Psal se den 6. 1. 2021. Do emailové schránky všem studentům prvního a druhého ročníku přišel přeposlaný email od paní prof. Davídkové s názvem Nabídka stipendií pro vaše studenty. Po přečtení nadpisu jsem ho asi jako všichni zavřela a nevěnovala mu další pozornost. Nakonec ale mě nuda a také pocit viny, že jsem ten email ani nezačala číst, dohnaly k tomu, abych ho znovu otevřela a přečetla do konce.

Zjistila jsem, že školy, na které jsou udělována zmíněná stipendia, se jmenují United World Colleges (UWC), že UWC je mezinárodní hnutí, které má 18 škol rozesetých v různých koutech světa a že právě probíhá první kolo výběrového řízení v rámci ČR, kde se rozhodne, komu bude uděleno stipendium. Musím vypíchnout list destinací, do kterých se letos nabízela stipendia a který mě obzvlášť nadchl: UWC Adriatic (Itálie), UWC Atlantic (UK), UWC ISAK (Japonsko), UWC Mostar (Bosna a Hercegovina), UWC Costa Rica, UWC South East Asia (Singapur), UWC Maastricht (Nizozemí) a UWC East Africa (Tanzánie). 

Zaujalo mě to natolik, že jsem překročila hranici emailu a “proklikla” se na web Czech National Committee (NC; Česká národní komise) UWC, kde jsem si přečetla, jaké jsou podmínky výběrového řízení.

Do prvního kola stačilo napsat dvě eseje, jednu česky na téma Kdo jsem? a druhou anglicky na téma You cannot choose your family a potom popsat své mimoškolní aktivity za poslední čtyři roky. Řekla jsem si, že za pokus nic nedám. Napsat dvě eseje mi vůbec neuškodí a kdo ví, třeba se stane zázrak a já postoupím.

No, nevím, jestli to byl zázrak, ale eseje a mimoškolní aktivity se asi národní komisi líbily, a tak mě k mému velkému překvapení poslala do druhého kola.

To probíhalo jednu únorovou sobotu přes platformu Zoom. Účastnilo se ho 30 studentů, kteří byli vybráni v prvním kole řízení, a také asi 16 hodnotitelů z řad NC. Rozděleni do pěti skupinek po šesti jsme se během dne vystřídali na pěti stanovištích: Hrátky UWC, Prezentace, English interview, Czech interview a Globální rozhled. Byly hodnoceny nejen naše schopnosti spolupracovat, komunikovat, debatovat, umět se ujmout vedení a být schopen s ostatními rychle řešit problémy, ale i naše osobní zájmy a mimoškolní aktivity, názory a mnoho dalšího. Z mého pohledu to byl krásný den. Poznala jsem totiž spoustu mých vrstevníků, kteří překypují nápady, mají nesmírně zajímavé zájmy, názory  a celkově životy. A jsou také prudce inteligentní. Poznání jejich skvělých vlastností ve mně vyvolalo jednoznačné smíření s tím, že nebudu mezi finálovou osmičkou, která už má téměř jisté, že získá nějaké stipendium. 

O to větší překvapení přišlo večer, kdy jsem zděšená koukala nevěřícně do svého telefonu. Oni mě vybrali! Jsem mezi osmi nejlepšími! Byla to kombinace radosti, překvapení a pýchy. Jenže obratem přišel i strach z toho, že vlastně ještě o studiu ani hnutí nic nevíme a že jsme to asi trochu podcenili.

Před třetím kolem jsme měli mít rozmyšlené naše preference, co se týká škol, na které bychom chtěli jít, a také částku, kterou bude naše rodina k stipendiu schopna přispět. Jedním ze základních cílů UWC je totiž poskytnout stipendia i studentům z rozvojových a chudých zemí, jejichž rodiny vůbec nejsou schopny přispět na studium. Od rodin, které toho schopny jsou, je proto požadována spoluúčast. 

Můj výběr destinací byl o něco snazší díky tomu, že mi rodiče řekli, že mě dál než do Evropy nepustí. Vybrala jsem si tedy na prvním místě UWC Adriatic v Itálii, která mě zaujala ze všech nejvíce, poté UWC Atlantic ve Velké Británii a naposled UWC Mostar v Bosně a Hercegovině. 

Teď už následovalo jen třetí kolo, kde jsme hráli s ostatními účastníky menší scénku a čekal nás ještě jeden rozhovor v češtině. Ten byl o našich preferencích a přáních a o tom, jak si myslíme, že život na UWC školách vypadá. 

A pak už jsme jen se srdcem v krku čekali na vyhlášení konečných výsledků a přidělení stipendií. Závěrečné skóre byl součet výsledků z druhého a třetího kola, které nebyly nikde zveřejněny, takže jsme opravdu nevěděli, jak se kdo umístil a jestli stipendium dostaneme.

Hodnotitelé začali vyhlašovat od prvního místa. “Tak to mám ještě dost času, než se ke mně dostanou”, říkala jsem si. První místo získala jiná studentka, pojede do Anglie. Odkrývá se políčko s druhým místem…A JE NA NĚM MOJE JMÉNO!

Ještě teď se mi ostře vybavuje ten moment absolutního nadšení a chvějí se mi ruce. Nechápu to. Člověk, který vyhlašuje výsledky, mi blahopřeje a sděluje mi, že jsem dostala svou první možnost – svoji vysněnou Itálii… Nemám slov. Brečím. Jsem v sedmém nebi, splnil se mi velký sen.

Od této chvíle to byla reálná věc. Poslali jsme nominační papíry do Itálie a ta je vrátila se slovy: “Dear Anna, we are pleased to confirm that you have been accepted to UWC Adriatic.” Byla jsem oficiálně přijata. Konečně jsem to mohla říct paní třídní profesorce, oficiálně to oznámit paní ředitelce, říct to svým spolužákům, kamarádům a zbytku rodiny, říct to prostě všem. Vykřičet to do světa. Protože nemožné se stalo skutečností. 

Já, člověk, který nikdy neopusil svoje město na víc než jeden měsíc v kuse, který nikdy necestoval sám do zahraničí a který měl vždycky strach z velkých rozhodnutí a z dělání odvážných životních kroků, jsem překonala svůj strach a pochybnosti a pustila se po hlavě do neznáma. A zatím je to skvělé!

Na závěr tohohle příběhu bych tedy chtěla povzbudit všechny z vás, kteří se bojíte chopit své šance, kteří o sobě a o svých schopnostech pochybujete, kteří máte strach z dělání velkých kroků a zkoušení nových věcí.., Nebojte se. Chyťte příležitost za pačesy a zkuste prorazit. Zapomeňte na všechny, kdo vám někdy řekli, že něco nedokážete, nebo ve vás nevěřili. Prostě zkuste být odvážní a nemějte strach z nových a neznámých věcí.

V další části příběhu se více rozepíšu o samotném hnutí UWC, o tom, jaké jsou jeho hodnoty a cíle, a také o tom, jak zhruba vypadá vzdělávací systém na UWC školách.

Pokud vás toto téma zaujalo, budu ráda, když se podíváte na web Czech National Committee (https://www.uwc.cz/), na facebook UWC Česko (https://www.facebook.com/uwc.cz) nebo na Instagram (https://www.instagram.com/uwc.cz/) a začnete tyto účty sledovat, protože se tam určitě budou objevovat příspěvky či fotky od nás, aktuálních studentů.

Kdyby vás zajímala škola, na kterou chodím, tak tu naleznete pod názvem UWC Adriatic (https://www.uwcad.it/). Zde je také moc pěkné video (https://www.youtube.com/watch?v=48lb6OSfYL4&t=9s), které shrnuje základní informace o škole i hnutí a ukazuje nádherné Duino, ve kterém se škola nachází.

Přikládám také odkaz na globální stránky UWC (https://www.uwc.org/), kdyby vás zajímalo více o celém hnutí.

To všechno se dozvíte v tomto, případně následujících článcích. Takže pokud vás téma studia v zahraničí zajímá, určitě si nenechte ujít ani další díly mého příběhu.

Moc zdravím svoji třídu septimu a paní profesorku třídní!

Ciao!

Anna Machová