Dagmar Dvořáková

V polovině června dorazila SOČka do cíle. Online proběhlo i celostátní kolo. V něm jsme měli tři želízka v ohni. Ani v jednom oboru se naši zástupci neztratili. A jak si v náročné konkurenci vedli? Víťa Novotný ze septimy obsadil druhé místo, Martin Knespl, Jana Roubová a Pavel Šrytr, též ze septimy, místo sedmé a maturantka Tereza Vlčková desáté.

Cesta sočkou byla náročná a bohužel se v letošním ročníku její účastníci potýkali i s organizačními problémy ve vyšších kolech. Jejich zkušenosti si můžete přečíst.

Cesta středoškolskou odbornou činností

Nevím, jak začít, co vše říci, na co upozornit nebo naopak, co poradit. Ještě před rokem, než jsem svou práci začala psát, mě nikdy nenapadlo, že dojdu až do školního, natož do celostátního kola. Vzpomínám si na ty dny, kdy jsem si lámala hlavu nad tématem, brečela nad prázdnými stránkami, nevěděla, co psát, a čas jen utíkal. Žádná cesta není bez překážek, ale ten výsledek pak stojí za to. Netušila jsem, jak mě tento projekt posune dál, kolik získám zkušeností, kolik poznám nových tváří a kolik lidí mě svými projekty inspiruje. Naučila jsem se pracovat se stresem, lépe prezentovat a vystupovat, pracovat s Wordem a hlavně jsem si vyzkoušela něco, co mě za pár let čeká na vysoké škole. To, co změnilo můj pohled na danou věc, bylo samotné téma Deprese u dospívajících dívek – problém současnosti. I když jsem kvůli současné situaci nemohla být s dívkami v nějakém bližším kontaktu, těšila mě jejich spolupráce a komunikace online. Bavilo mě rozesílat dotazníky, pročítat odpovědi, zpracovávat výsledky… Proto mojí jedinou radou je: „Pište o tom, co vás baví a zajímá, protože pak jde vše snáz.“ Ke svému tématu bych na závěr jen dodala, že žijeme ve světě mobilů a počítačů, za kterými schováváme svou tvář, přitom se denně potkáváme na chodbách a místo úsměvu pro druhé, věnujeme pozornost právě jim. Všímejme si tedy více svého okolí a v případě nutnosti umějme podat pomocnou ruku. I když je člověk na první pohled usměvavý a vypadá šťastně, může mít nějaký problém, o kterém je třeba mluvit. (Tereza Vlčková, obor 14. Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času)

Velmi pozitivně mě překvapila fundovanost, s níž nám byly kladeny dotazy. Členové poroty měli soutěžní práce i celkové téma dobře nastudované a pokládali připravené dotazy. Upřímně jsem měl před zahájením soutěže strach, že si porotci přečtou pouze úvod a závěr a hlavní kritika bude vznášená na základě formalit, tato obava ale byla úplně lichá. Samotnému provedení soutěže, tedy realizaci přímého přenosu, také nemohu nic vytýkat. Tato pozitiva mohu vztáhnout na národní i krajské kolo.

Mám-li zmínit i negativa, subjektivně mi nebyl sympatický předseda naší poroty v národním kole Ing. Otto Hoffman. Příkladem jednání, kterým mi nebyl zcela příjemný, je okamžik, kdy kritizoval hovorové výrazy použité v písemném projevu účastníků soutěže, ačkoliv do jeho vlastního ústního projevu pronikala slova z z obecného jazyka. Zapůsobil tím na mě trochu arogantně, zdůrazňuji ale zároveň subjektivitu mého dojmu. (Vít Novotný, obor 8. Ochrana a tvorba životního prostředí)

Roboťácká reflexe SOČ

Nadšení s postupem do celostátního kola opadlo, když jsme narazili na organizační tým SOČ. O většinu informací jsme museli prosit, ale nakonec jsme se úspěšně připojili a obhájili naši práci o modulárních robotech, s kterou jsme nakonec skončili sedmí. Celá obhajoba bylo hodně neformální a přátelská, což nás překvapilo. Ale co jsme si z toho všeho odnesli? Spoustu poznatků a tipů k našemu projektu a hlavně jsme zjistili, jak úžasné jsou paní profesorky Wolfová a Dvořáková, které organizovaly školní kolo. To totiž bylo ze všech nejlepší. (Pavel Šrytr za roboťáky, obor 18. Informatika)

Mé pocity z krajského kola jsou doslova strašné. Nejenom, že komise měla 30 minut problémy s technikou, ale řekli nám, že musíme znovu prezentovat své práce nejlépe i s prezentací, i tak jsem to nějakým způsobem i bez přípravy zvládla (bylo avizováno v jiném e-mailu, že to nebude nutné). 
Dále mi vadilo, že další dva členové komise se (naštěstí s vypnutým mikrofonem) bavili, smáli a koukali do telefonu když jsme přednášeli. Moc příjemné to bohužel nebylo. Když jsem se ptala například Terky Vlčkové, říkala, že dostali harmonogram a přišli jen na svůj vyhraněný čas, my tam museli být celé 3 hodiny. A v neposlední řadě nám bylo řečeno, že nám někdy pošle pan Němeček (garant Středočeského kraje) výsledky, což se stále po 2 dnech nestalo.
Takže moje pocity jsou převážně negativní a uvidíme, zda-li se ke mně výsledky někdy dostanou. (Natálie Bradáčová, obor 6. Zdravotnictví)
Výsledky zatím nevíme, ale za sebe musím říct, že mě poměrně dost překvapila organizace krajského kola. Na rozdíl od ostatních kategorií jsme nad tím strávili něco přes 2 hodiny a osobně jsem vzhledem k e-mailu, který nám přeposílal Vítek Novotný (že krajské kolo bude jen diskuze), nebyla na obhajobu vůbec připravená. U mě to byla poměrně velká improvizace. A nebyl dán ani žádný harmonogram, takže jsem si svou obhajobu během obhajob přede mnou nestihla moc připomenout.
Ale na druhou stranu si myslím, že jsem svou práci i přes nepřipravenost zvládla obhájit poměrně dobře. 
Doteď mám rozporuplné pocity, ale i ne úplně dobrá zkušenost, je zkušenost. (Anna Marková, obor 6. Zdravotnictví)