Drápalová Tereza

V mediální výchově se někteří kvartáni zúčastnili novinářské soutěže s názvem Co změní Covid?

Na chvíli se stali novináři a popsali, jak bude vypadat svět po pandemii. Co se změnilo či změní?  Kladli si otázky, zda se jim vrátí život před pandemií. Nebo bude všechno jinak? Dostali prostor, aby řekli svůj názor. Psali články, natáčeli videa a podcasty či kreslili obrázky. Soutěž pořádala Vyšší odborná škola publicistiky ve spolupráci s deníkem INFO.cz. Výsledky soutěže budou vyhlášeny v dubnu.

S některými příspěvky se můžete seznámit níže.

Covid rozhodně poznamenal životy nás všech a budeme na to vzpomínat ještě dlouho.

Celá tato situace pro nás, studenty základních, středních i vysokých škol, přišla zcela nečekaně. Jeden den jsme bez omezení chodili do školy a potkávali se s našimi přáteli a druhý den jsme náhle zůstali doma a byli jsme odkázáni na distanční výuku.

Online výuka byla pro některé z nás oříškem, ale větší potíže s tím museli mít učitelé a já je obdivuji, že to zvládli tak rychle zorganizovat, aby to bylo pro všechny příjemnější. Kdo neuměl s počítačem, musel se to rychle naučit, jinak by byl v této době naprosto odepsaný.

Když se v březnu uzavřely školy, nedokázala jsem si představit, a nebyla jsem jediná, že bychom doma zůstali déle než měsíc. Zdálo se mi nemožné všechno zavřít a nechat nás doma. Ovšem přesně to se stalo, doma jsme zůstali mnohem déle, než si kdokoliv z nás dokázal představit.

Skončil školní rok a nastaly letní prázdniny. Jako by se Covid přestal řešit a já o něm za celé dva měsíce neslyšela ani slovo. I přes to bylo na všech vidět, že nás to poznamenalo. Všichni se víc báli a pořád nám někde v hlavě blikala kontrolka, že se to může kdykoliv vrátit.

S podzimem kromě nového školního roku přišla i další vlna koronaviru a já si s hrůzou uvědomila, že se celý můj život nezvratně mění a už nikdy to nebude jako dřív. Je hrozné si uvědomit, že minimálně v několika následujících letech budeme žít s tíživým pocitem, že to může přijít znovu, že ze dne na den skončíme opět doma a bude se to opakovat.

Když se zamyslím, je tady několik typů studentů. Některým z nás vadila karanténa už od začátku a chtěli se vrátit do školy. Já patřila do té druhé skupiny, které to nevadilo a ocenila to. Ať už jsem patřila do jakékoliv skupiny, nyní si už většina studentů přeje se vrátit do školy a žít svůj život před Covidem, ale každý si uvědomuje, že to stejné už prostě nebude.

Ovšem koronavirus nepřinesl jen to špatné, studenti využili toho, že mají volný čas a naučili se ho využívat jinak, než sociálními sítěmi, což muselo potěšit hlavně naše rodiče. Zároveň to neprospělo jen studentům, ale příroda měla čas si částečně oddechnout od zátěže. Mohli bychom si odnést hodně dobrých návyků, jako třeba trávit více času s blízkými, více chodit ven a taky přišlo uvědomění, že některé věci ve svém životě nepotřebujeme.

Nikdo z nás netuší, jak dlouho to potrvá a jak moc to změní svět, pro mě je teď nepředstavitelné se vrátit zpět do školy, stejně jako na začátku bylo nepředstavitelné zůstat doma. Možná nás to všechny překvapí a svět se změní k lepšímu a budeme si více vážit maličkostí, které jsme doteď brali jako samozřejmost.

V této době nám nezbývá nic jiného, než mít pozitivní myšlení a negativní testy na Covid.