Renata Špačková, foto: Renata Špačková, Ondřej Bednárik

Dvacátého pátého února jsme vyrazili do Prahy. Nikoli na Hrad nebo Staroměstské či Václavské náměstí, abychom si připomenuli události roku 1948, ale vydali jsme se za událostmi, které byly jejich důsledkem.

Zastávka první: Legerova ulice 1607. Dům se zvláštním osudem. 25. února 1950 zde zemřel na důsledky mučení P. Josef Toufar, 19. ledna 1969 Jan Palach. Jim oběma patřila naše tichá vzpomínka.

Zastávka druhá: Václavské náměstí 68, historická budova Národního muzea. Přijeli jsme na uvedení dvou publikací, spojuje je osobnost historika Petra Blažka a téma. První z nich nese název Živé pochodně v sovětském bloku. Politicky motivované případy sebeupálení v letech 1966-1989. Druhá, útlejší publikace je věnována Janu Palachovi a nedávno otevřenému památníku ve Všetatech. Setkali jsme se s Olgou Sommerovou, režisérkou dokumentu Věřím, že více světla potřeba nebude, architektkou Pavlou Melkovou, Ústav pro studium totalitních režimů byl zastoupen Petrem Blažkem a Petrem Placákem, přijel i bratr Pavla Wonky, Stanislav Devátý a další.

Byli jsme zde nejen jako zástupci Gymnázia Jana Palacha Mělník, ale také jako občané, jimž není lhostejná přítomnost.