Renata Špačková, foto: Dagmar Prajznerová, Lukáš Darvaš, septima, Renata Špačková, Karel Lojka, Dagmar Dvořáková, Hana Minaříková

Již potřetí byl na gymnáziu věnován 16. leden Janu Palachovi, našemu bývalému studentovi. Tedy nejen jemu, ale také moderním a regionálním dějinám i našim občanským postojům.

Pro všechny ročníky, třídy byly připraveny různé aktivity, výjezdy, přednášky. Pracovali jsme s knihami, např. od Petra Síse (Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou), Radovana Lipuse (O smutné továrně), Petra Vyorala (komiks Poslední Čech) či Všeobecnou deklarací lidských práv. Využívali jsme též filmy, např. Hořící keř režisérky A. Holland (díky portálu JSNS), Opus 13: Jan Palach O. Duška, dokument Věřím, že více světla potřeba nebude O. Sommerové nebo Dějiny udatného českého národa (ČT). Cílem exkurzí byla místa paměti v Mělníku samém, v Praze, Libiši, Všetatech, přičemž právě rodná obec Jana nově nabízí prohlídku Památníku Jana Palacha, který je jedním z objektů Národního muzea.

V souvislosti s lednovými připomínkami pravidelně vystupujeme „ze zdí“ gymnázia. Nechyběli jsme na pietním aktu, který pravidelně pořádá město Mělník, pravidelně se připojujeme k těm, již vzdávají poctu Janovi v atriu Karolina, a vydáváme se i do Všetat. V letošním roce zde nebyla pořadatelem pietního aktu pouze Společnost Jana Palacha, ale také Národní muzeum. Na pozvání společnosti sem přiletěl francouzský spisovatel Anthony Sitruk, autor knížky Krátký život Jana Palacha, hlavní řečník pietního aktu ve všetatském kině. Vedle něj zde vystoupili i studenti gymnázií Jana Palacha – pražského i mělnického. Nás důstojně reprezentoval Vojtěch Deliš.

Z reakcí studentů na projektový den

Praha (septima)

Včera, právě v den 51. výročí upálení Jana Palacha, se naše třída sešla místo ve školních lavicích v Praze, abychom si společně připomněli čin, který je pro naše české dějiny tak zásadním, a navštívili místa s ním spojená. […] U většiny z těchto míst totiž někdo z nás četl předem připravený text týkající se daného místa. Bylo hezké vidět lidi, kteří sem právě v tu chvíli přinesli položit květinu či zapálit svíčku, jak se s námi zastavili a i v této uspěchané době si slova vyslechli. A nejen oni. Potkávali jsme i skupinky cizinců, jejichž průvodci jim vyprávěli příběh pojící se s 16. lednem roku 1969. • Párkrát se k nám připojili cizí lidé a poslouchali. Ve mně to vyvolávalo pocit hrdosti na Jana Palacha. Lidé se kolem nás shromažďovali, poslouchali přednes a zase pokračovali dál. Cítil jsem jakési spojení, o které i sám Jan Palach usiloval. • Celý den jsem měla zvláštní pocit, když Fanda četl dopis od Jana Zajíce, měla jsem v očích slzy. • Nejsilnější zážitek byl však na místě jeho upálení na Václavském náměstí. U obou jeho památníků již v ranních hodinách ležely desítky svíček a kytic. Bylo hezké vidět, že lid nezapomíná a hlavně zapomenout nechce. • Atmosféra dosáhla nejhustšího maxima u památníku v Karolinu. Diskuze byla v plném proudu, nevhodné chování při čtení pokleslo na minimum… Nevím, jak jinde, ale pro naši třídu to myslím byl úspěšný projektový den, který by Jana doufám neurazil. Mimochodem Gottwaldův hrob leží ani ne 200 metrů od toho Janova. Zajímavé. • Projektový den byl u konce. Cestou domů jsem si opakoval dvě otázky. Byl jeho čin správný? Nešlo to jinak?

Památník Jana Palacha Všetaty (2. ročník)

Od doby, co jsem ze základní školy na gymplu, začala jsem se zajímat o čin Jana Palacha. Sledovala jsem dokumenty a četla články. Teď, když tu stojím v jeho rodném domě, se cítím poctěna, i když, abych byla upřímná, se mi ta rekonstrukce moc nelíbí. Nápad s hranou zla mi přijde zajímavý. Architektura domu je velice zajímavá a dokáže názorně ukázat situaci rodiny. • Ticho v domě působí klidně, ale zároveň i děsivě. Vnímám i smutek, který toto místo prostupuje. • Dokument společně s rodným domem ve mně vyvolává smutek, prostor domu pak i jakési tajemno. Jan Palach byl podle mě odvážný, že něco takového udělal pro českou společnost, ale nemyslím si, že přímo jeho čin nějak zásadně změnil situaci. • Je mi tak nějak ze všeho smutno. Zároveň obdivuji i to, co je člověk schopný udělat pro lepší život ostatních. • Cítím nekonečnou vděčnost za oběť Jana Palacha. Vskutku těm komunistům ukázal. Stalin se obrátil v hrobu. • Je důležité, aby stateční lidé, jako byl Jan Palach, stále chodili po celém světě a byli příkladem nesobeckého chování. Já osobně si činu Palacha velmi vážím, avšak nebyla bych schopná zachovat se stejně statečně. • Při vstupu do domu jsem měl smíšené pocity. Připomínám si Palachův čin a přemýšlím nad ním. Snažím se ho pochopit a porozumět mu. • Pokud něco změním, jsem připravena se angažovat.

Ve škole (sexta)

Každý rok je naší morální povinností připomenout si hrdinský čin našeho studenta Jana Palacha. Na tento den se vždy těším, i když jsem si vědoma, že mě to emočně zasáhne. V první části dne jsme zhlédli dva dokumenty – první byl od známého medailéra Otakara Duška a druhý od Olgy Sommerové. Ten mě zaujal více, líbily se mi rozhovory s rodinnými příslušníky J. Palacha a J. Zajíce, které mě dohnaly až k slzám.
Druhou částí programu byla beseda s Michaelem Žantovským. Díky předem zhlédnutému dokumentu o něm
(GEN), jsem se na to velmi těšila, protože působil jako velice obdivuhodný člověk, a také byl. Jeho důvtip, schopnost se dobře vyjadřovat, politické názory – to vše se mi líbilo a jsem si jista, že jsem nebyla jediná. Obsahem debaty byly jak důležité otázky dřívější i aktuální politiky, tak i humorné historky a zážitky Michaela Žantovského s Václavem Havlem.
Celkově se mi letošní projektový den velmi líbil, jsem přesvědčená, že je důležité si čin Jana Palacha připomínat každý rok, jelikož byl hybatelem novodobé československé historie. Tím, že si ho připomínáme, dokazujeme, že je Jan Palach nesmrtelný stejně jako naše – díky němu vytvořená – naděje.

Netvrdíme, že se neobjevily i kritické hlasy. Někdo měl výhrady k dokumentu Otakara Duška, někomu nevyhovovalo zařazení dvou dokumentů za sebou, další by přivítal projektový den Jan Palach pouze jednou za dva roky apod. Ten den však není pouze o Janovi, o naší minulosti. Je o nás a naší současnosti.