Dagmar Dvořáková

V závěru prvního čtvrtletí letošního školního roku jsme využili nabídku na vzdělávací projekci a besedu pořádané v rámci 20th Mezipatra Queer Film Festival 2019. Po domluvě s paní Marcelou Macháčkovou jsme vybrali blok tří krátkých filmů z produkce Brazílie, USA a Austrálie Buď sám sebou! Zaujala nás jejich anotace. Blok tří krátkých filmů představuje několik mladých lidí, kteří v různých podobách objevují svou identitu. Někteří z nich poznávají, že nic není jen černobílé, že neexistuje pouze striktně mužské a ženské, youtuberka Pidgeon mluví o své intersexualitě, tzn., že se narodila s oběma pohlavními orgány. Dani pak popisuje, proč se stala DRAG aktivistkou – ráda vystupuje na show v mužských rolích, cítí se tak víc sama sebou. Poslední snímek o Dannym, mladém gay asexuálovi, je příběhem o hledání lásky a strachu, že nás druzí nepřijmou takové, jací jsme.

Projekce a besedy s transgender mužem Adamem a Marcelou Macháčkovou se nejprve zúčastnili žáci kvarty, kvinty a po nich i 1. A a 1. B. To, že jsme nebyli jedinou školou, která tuto nabídku využila, dokazuje následující text.

A naše reakce?

Co se nám líbilo (plusy):

  • je dobré, když se mladí lidé učí o takových věcech, jako jsou různé sexuality a identity, protože se s nimi mohou ztotožnit (či některý z jejich kamarádů) a jsou tím ušetřeni mnoha trablí; proto myslím, že vůbec přivedení takové osvěty do školy je úžasný nápad,
  • zpracování dané myšlenky,
  • nové vědomosti,
  • mohli jsme se zeptat na cokoliv,
  • už jenom ten název „buď sám sebou“ je super,
  • myšlenka, že se nemáme bát přiznat (sami sobě) i okolí, kdo jsme A NEMÁME SE ZA TO STYDĚT,
  • tak nějak jsem nyní schopná se emočně vcítit a vžít do těchto lidí a lépe rozumím jejich problémům a jak je to pro ně místy těžké,
  • byla tam s náma kvinta,
  • ujasnil jsem si některé pojmy, které byly spojeny s tímto tématem,
  • dozvěděli jsme se o stránce, která může pomoci lidem, kteří mají problém se svojí orientací apod.,
  • beseda byla hodně otevřená,
  • rozhodně velkým plusem byly rady, jak to oznámit našemu okolí, myslím, že to mohlo některým lidem pomoci,
  • bylo zajímavé slyšet příběh i někoho z České republiky.

Co se nám nelíbilo (zápory):

  • zdlouhavost (několikrát zopakován druhý film jako příliš dlouhý),
  • přímá diskuze, myslím si, že lepší by byla anonymní forma – více otázek,
  • bylo to poučné, ale mohlo být více diskuze než filmů,
  • bylo to ve velké učebně, takže jsem se styděla na hodně věcí zeptat,
  • místy jsem si až začínala říkat, jak divná tahle věc je; nic proti lidem jiné orientace nemám, ale přišlo mi vcelku zvláštní, že člověk, který se narodí jako holka, se odmalička cítí jako kluk, překvapilo mě to a vzbudilo to ve mně zvláštní dojem, že mi i chvíli přišlo, že si to pán přikreslil do svého projevu,
  • kvalita filmu, ale ta nebyla chybou přednášejících, ale projektoru; u těchto akcí mě často mrzí, že vázne konverzace a moc lidem se nechce před všemi na něco ptát; možná by bylo dobré otázky udělat anonymní, ale při takovém počtu lidí …, bylo by možná dobré ještě některé věci rozvést a rozdělit to na menší skupinu,
  • bylo by dobré zapojit nás (publikum) více, třeba nějakou aktivitou.
  • Mohli bychom si o tom víc povídat. Vím, že při přednášce nebylo moc otázek, ale bylo by to dobrý v ohledu k těm prezentátorům, aby nějaké věci víc ujasnili. Hlavně nám „puberťákům“, v tomhle období prožíváme změny, se kterýma si neumíme poradit. Někteří jedinci by mohli být zmateni, kdyby o sobě začali pochybovat. Taky by nám mohli víc vysvětlit názory obou stran k tématu „gay svatby“. Proč se to zakazuje nebo proč to není „dobré“? Nevěřím, že by v této době byli všichni homofobní. A říct nám jenom jednu stranu příběhu, to mi nedá celý obraz věci.