Hana Davídková, Romana Niemcová

Na začátku předchozího školního roku navázala naše škola kontakt s Gymnáziem Friedricha Schillera v saské Pirně. Německé gymnázium hledalo vstřícného a dopravně dostupného partnera na české straně. To nakonec vedlo k pilotnímu třídennímu setkání žáků naší tercie
a jejich osmé třídy jak u nás, tak v Pirně. Ukázalo se, že spolupráce nám funguje, a proto jsme to letos rozjeli ve větším měřítku.

V úterý 11. 6. k nám přijeli naši noví výměnní partneři. Tedy, noví – dávno předtím probíhala čilá výměna nejprve seznamovacích dopisů a pak různých zpráv v diskusních fórech. Nicméně najednou tu stáli a komunikace naživo rázem nebyla tak snadná a spontánní. Ještě u oběda byly patrné dvě skupiny rozdělené dle národnosti, ale během odpoledního programu se skupina postupně homogenizovala. Postupně jsme navštívili věž mělnického kostela
a podzemní studnu a poté už mohla vypuknout dlouho připravovaná poznávací hra po Mělníku. Někteří naši žáci zajišťovali jednotlivá stanoviště v centru města, která pak obcházely skupinky tvořené zpravidla dvěma Němci a jedním Čechem. Na stanovištích plnili úkoly
a seznamovali se tak s naším městem. Po posledním úkolu si zkrátili čekání výzdobou bílých triček logem GJP a spoustou podpisů. Všichni byli vděční za stín, který poskytly stromy
u Masarykova kulturního domu, protože bylo příšerné vedro.

To pokračovalo i ve středu, kdy jsme společně vyjeli do Prahy do Národního technického muzea. Nejprve jsem se pekli ve vlaku, pak v tramvaji a nakonec i v muzeu. Po něm jsme procházeli zčásti sami a vyplňovali přitom pracovní listy, a zčásti organizovaně při výstavě Made in Czechoslovakia, kde jsme se dověděli o spoustě československých vynálezů.

Zpět domů nás jela hrstka, většina se rozhodla ještě pro laser game. Podmínkou bylo dostavit se včas na večerní grilovačku ve škole.

Naše česko-německá Grillparty se nebývale vydařila. Začala skvělým nápadem pana Šámala, že nám poskytne opravdický sníh na koulování, a to jsme v tom ubíjejícím vedru uvítali. Bitva byla obrovská, koulovali se rodiče, děti i učitelé a nakonec letěl i ten miniaturní sněhulák, kterého kdosi stihl vyrobit. No a potom následovaly buřty, klobásky, hermelíny, naložené maso i marshmallowny, ale také spousta jiných dobrot za účasti nejen žáků, ale i hostitelských rodičů. Byla to taková komunitní akce, každý přinesl něco a dohromady jsme se měli děsně fajn. Ani dvě bouřky, které se nad námi prohnaly, nemohly atmosféru zkazit.

Vytrvalé vedro nepolevilo ani ve čtvrtek, na který jsme měli naplánovaný výlet na Kokořínsko
i na hrad Kokořín. To už jsme ale nedali. Zůstali jsme dole v údolích pod stromy skýtajícími stín a užili si výlet Kokořínským dolem i skalním bludištěm, jen do kopce a na hrad jsme už neměli síly, jak jsme byli uvaření.

Pátek měl být završením pobytu, v ranních hodinách jsme ve škole představovali práci, kterou už jsme vykonali na svých projektových tématech. Česko-německý fond budoucnosti, který přislíbil naši akci podpořit, má jako téma roku Pojď do toho! Překonávání dělících linií ve společnosti. I my jsme za ty tři dny stihli leckteré dělící linie překonat, proto nám byla témata blízká a práce se dařila. Celkový výsledek ale bude až po naší návštěvě v Pirně. Zbytek dopoledne jsme strávili na hřišti a po obědě jsme naše německé kamarády doprovodili na vlak.

Celá akce se povedla. Přistupovali jsme k ní s obavami z neznáma, ale nakonec jsou naši němečtí výměnní partneři vlastně úplně normální! Doufáme, že si to u nás užili, a těšíme se
v září k nim.