Na konci loňského školního roku jsme na několik dnů hostili německé studenty Gymnázia Friedricha Schillera, v letošním školním roce přišla řada na nás. Kvinta a kvarta zavítaly do zahraničí.
Den první: Vítejte v Pirně!
Brzy ráno dvacátého září jsme se s plnými kufry a batohy sešli na mělnickém vlakovém nádraží, kde jsme se střemhlav vrhli do vlaku odjíždějícího směrem k hranicím. Z Mělníka do saské Pirny nejezdí přímé spoje, a tak nás čekaly tři přestupy. Okolo dvanácté hodiny jsme nakonec dorazili na místo. Tamní třída nás přivítala na nádraží s česko-německým nápisem hlásícím: SRDEČNĚ VÁS VÍTÁME! Bylo to moc milé.
Poté jsme se vydali do moderního německého gymnázia, kde nás vlídnými slovy uvítal ředitel školy. Následovala prohlídka školy, města a poté rozchod do německých příbytků. V hostitelských rodinách byla přívětivá atmosféra (vařila se často i tradiční německá jídla). Nastal čas odpočinku od náročného dne plného cestování a očekávání.
Den druhý: Farma a Drážďany
Náš výměnný pobyt byl spojen s tématem ekologie, a tak jsme zamířili ještě s německými studenty autobusem na biofarmu. Tam jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna navštívila ovocné sady, druhá zamířila ke kravám. Ti, co se chtěli dozvědět něco nového o chovu, se vydali směrem ke kravínu. Přivítala nás paní z farmy, povídala o životě krav na farmě, o historii chovu a mnoho dalšího. Nevynechala témata veganství a globální oteplování.
Druhá skupina zaměřená na ovoce s pěstitelem procházela jablečnými sady, kde si každý mohl vzít a ochutnat biojablko. Řeč byla o systematickém sklízení, jablkách, moštu, výdělku farmy, a dokonce i krávách. Farmář nám nezapomněl říci pár vtipných příhod a poté jsme se jen vystřídali na kadiboudě (také eko-bio) a frčeli autobusem za první skupinou zpět ke kravínu.
Poté se skupiny zase sešly a společně autobusem odjely do Drážďan.
Tam na nás čekala prohlídka města (tamní McDonald samozřejmě nemohl chybět). Viděli jsme mnoho krásných historických budov, malebné ulice. Při prohlídce města jsme však také dostali za úkol vyfotografovat fotky na téma udržitelnost. Pár fotek tedy souviselo s návštěvou McDonaldu a jejich papírovými brčky, ostatní záběry jsme vyfotili u elektrické dobíjecí stanice, u kol opřených o stojany apod.
Po prohlídce a fotografování započal volný program, pro nás pod heslem: Drž se svého Němce. Někteří odjeli na laser game, jiní zůstali v Drážďanech na nákupech a všichni byli spokojení. Do německých rodin jsme se dostali pozdě, a tak byl čas už jen na večerní hygienu a spaní (Po tomto nabitém dni se všichni těšili do svých německých postelí ).
Den třetí: Pekárna, boj o přežití a grilování
Čtvrtek byl náš poslední celý den v Pirně; většinou jsme ho strávili (zase) rozděleni do dvou skupin.
První skupina (především klučičí) navštívila pekárnu. Studenti měli příležitost si pekárnu prohlédnout, ale také tvořit. Abych byla konkrétní: první skupina pekla chleby. A že jich bylo!
Na druhou skupinu čekala lana, stromy a velké výšky – navštívili jsme lanový park. I přesto, že lezení pro nás bylo občas náročné, jsme si neodnesli z parku pouze rozbolavělá těla. Těžko říci, jestli to bylo tím, že jsme přežili, nebo radostí z pohybu, ale dobrý pocit jsme si odnesli všichni.
Večer jsme si zaplnili žaludky na školní grilovačce, kde se servírovaly nejen saláty a dezerty od německých velkorysých rodičů, ale také chleby upečené českými i německými studenty dopoledne v pekárně. Měli jsme tam také příležitost poznat další německé rodiče z hostitelských rodin. Grilování skončilo pozdě večer, a tak jsme mysleli už jen na spánek. Rozešli jsme se s plnými žaludky.
Den čtvrtý: Odjezd a „kostrbatá“ cesta na Mělník
Pátek aneb loučení a pár německých slz…
Brzy ráno jsme se sešli ve škole, abychom vyhodnotili fotky pořízené v Drážďanech. Všichni, kdo se podíleli na prvních třech vítězných fotkách, si mohli vybrat mezi cenami (Byly to např. sladkosti, koření, šampóny atd.). Poté jsme dostali za úkol napsat recepty jak v německém, tak v českém jazyce. Při této příležitosti jsme měli možnost vyzkoušet německou třídu s počítači. Jejich zařízení jsme nenechali studené – ihned poté, co jsme dopsali recepty, jsme se vrhli na hraní online her.
V poledne byl oběd a následoval rychlý odchod na tamní vlakové
nádraží. Už jsme jen vyhlíželi náš vlak jedoucí směrem Česká
republika a loučili se s našimi německými kamarády. Všichni jsme byli trochu smutní, že musíme opustit Německo, ale doma je doma.
Všichni jsme rádi, že jsme měli příležitost se účastnit tohoto projektu. Dal nové zkušenosti a vědomosti jak jazykové, tak i do života. Děkujeme 🙂.
