Jan Bašta

Od 9. do 17. května jsme školní lavice vyměnili za batohy, stany a pořádné boty – vyrazili jsme do rumunských hor. Naší první zastávkou byl Národní park Domogled. Po dlouhé cestě jsme postavili stany, rozkoukali se a vyrazili na první výšlap – k vodopádům a na vyhlídku, která byla hned za rohem.
Druhý den jsme se vydali na Vârful lui Stan. Cesta vedla lesem i kamením, čím dál výš, až jsme se ocitli na jednom z nejhezčích míst výpravy. Z vrcholu byl rozhled na nekonečnou krajinu, kterou bychom ve škole na mapě jen těžko docenili. A večer klasika oheň, drby a noční klid.
Další den nás čekala plavba po Dunaji – projeli jsme kolem skalního reliéfu Decebala a pak navštívili štoly, kde se dřív skladovala munice. Dnes už tam ale žijí pouze netopýři. Odtud jsme pokračovali do Eibenthalu, kde jsme znovu postavili stany a konečně si na chvíli odpočinuli.
Ráno jsme začali stylově – domácí šípkovou marmeládou k snídani. Následovala návštěva místního kostela a hřbitova. Odpoledne jsme se přesunuli na krásnou vyhlídku Znamana – grilovačka, trocha deště a nakonec liška bystrouška, která se přišla podívat, co že tu máme dobrého.
Další ráno jsme snídali s výhledem do krajiny (a samozřejmě nesměla chybět šípková marmeláda), vrátili se do kempu a ještě jednou se vydali k vodopádům. Cestou jsme potkali malou zmiji, která si lenošila na sluníčku.
Další den nás autobus vyložil ve vesnici jménem Sichevita a my se pěšky přesouvali do vesnice Ravensca. Noc ve stanu v dešti nebyla úplně highlight, ale horší bylo to ráno, když jsme ho v tom dešti museli sbalit. I tak jsme se sebrali a došli až do Gerniku, kde nás čekal oběd, suché oblečení a hlavně teplo.
Cestou domů jsme se ještě zastavili v Temešváru na večeři a v sobotu dopoledne už jsme byli zpátky v Česku. Unavení, zabahnění, ale spokojení.

Rovensko