Jan Bašta

Na začátku května se 2. B vydala na třídní exkurzi do okolí Máchova jezera. Někdo by si možná pod názvem akce “Máchovo jezero” představil užívání si vody a pláží, ovšem to by byla mylná představa.

Krátce po ubytování v kempu ve Starých Splavech jsme se vydali na krátkou procházku směrem k Jestřebí. Mnohé oko si užilo krásy pískovcových skal, mezi kterými vedla naše cesta, a lesů, které poskytly ochranu před spalujícím dnem. Polovina třídy se dokonce vydala až na zříceninu Jestřebí, takže někteří ušli v několika málo hodinách více než dvacet kilometrů. Procházku nepřežila pouze Šimonova šamanská hůl, ze studentů se nikdo nezlomil a po návratu do Starých Splavů jsme konečně uviděli to vysněné Máchovo jezero, v němž řada vodních milovníků našla osvěžení a nabrala nové síly.

A ty byly potřeba, protože na následující den byla v plánu další procházka, tentokrát na Bezděz, který se tyčí na čedičovém kopci a je dominantou Máchova kraje. Už ranní vstávání některým dělalo drobné problémy a když se v lesích mezi jezerem a hradem začalo ozývat: “A kdy už tam budem?”, ustanovil se výbor, který se rozhodl třídního Baštu podpořit třeba i s pomocí zásad knížete Metternicha.

Třídní se následně na hradě odvděčil vyprávěním velmi zajímavých informací a hlavně dalším ostrým pochodem k vlaku, abychom stihli oběd. Těžko říci, co se v paměti účastníků ukotvilo více. Hlavní je, že jsme restauraci opravdu stihli a po ní i vlak, ve kterém byla znát lehounce unavená, ale spokojená nálada.