text Saša Tošková, foto Lukáš Havlák

Třída septima se dočkala svého prvního septimánského tripu a to v rámci geokurzu, který se každoročně pořádá pro třetí ročníky vyššího gymnázia. Stalo se tak 14. a 15. září.

Na první den, úterý, byl naplánovaný výšlap na Hazmburk, kde hlavní geologickou složkou byl čedič. Byl krásný slunečný den, který doprovázel letní hic už od půl desáté. Na hradní věži jsme však bohužel zjistili, že není moc vysoká viditelnost, ale i tak výhled stál za to. Následně nás autobus převezl do Třebenic, kde nás čekala prohlídka Muzea českého granátu. Než muzeum nakonec studenty více zaujala navezená suť z dolu, ve které si návštěvníci mohli hrabat a hledat zbylé úlomky červeného polodrahokamu. Mně by se nejspíš hodily o pár dioptrií silnější kontaktní čočky, jinak řečeno, našla jsem jeden úlomek, který mi stejně omylem spadl a asi následně zmizel z povrchu zemského, ale někteří šťastlivci by si mohli po tomto dni zhotovit docela cenný šperk. Nesměla chybět ani návštěva místní kavárny/čokoládovny (pokud ji plánujete navštívit a jste větší skupinka, doporučuji se předem nahlásit, potažmo udělat rezervaci – vzkazuje paní kavárnice). Poslední a pro některé nejhorší a úmorná zastávka byla Milešovka (Anežka šla na Mišelovku, ale to už je jiný příběh). Ano, cesta na vrchol nebyla nejsnazší, ale všichni to zvládli a troška pohybu přece nikomu neublíží. Na vrcholku jsme byli obohaceni informacemi o místní meteorologické stanici a náš pan profesor pak jen na závěr při sestupu přidal zajímavosti o znělci. 

Geologická středa nezačala nejlépe. Typická práce na českých dálnicích zapříčinila dlooouuuuhé čekání v kolonách, jehož důsledkem byla dvě a půl hodiny dloooouuuuuhá cesta do Koněpruských jeskyní. Po příjezdu na místo nebyli všichni nadšeni z toho, že už se konečně začne něco dít, ale spíše z přítomnosti WC. Po krátké pauze se nás průvodce snažil aktivovat aktivní aktivitou v týmech. Pro mnohé to bylo již opakování, ale alespoň jsme si ucelili vědomosti o pohybu litosférických desek a jaké jevy je doprovází. Nesměla chybět ani prohlídka jeskynního krasu. Z této části dne si odnášíme poznatek, že BAHNO má větší cenu, než jsme si doposud mysleli. Možná větší cenu než krápníková výzdoba? Jako suvenýr si pak každý našel zkamenělinu na stezce Zlatý kůň nedaleko místního lomu. Vrcholem dne měla být původně procházka od hradu Karlštejn až k Velké Americe, ale kvůli časové tísni se plán musel zkrátit jen na Velkou Ameriku, u které jsme pobyli slabých pět minut, což bylo pro mnohé zklamáním. 

Po prázdninách a dlouhé distanční výuce jsme stmelili kolektiv třetího ročníku. Samozřejmě hlavní prioritou byla ta geologie, ale myslím, že si všichni spíše užívali přítomnost mezi vrstevníky a přáteli.