Dagmar Dvořáková

Na jaře letošního roku proběhl XXVII. ročník literární a XXV. ročník výtvarné soutěže – Memoriálu Hany Greenfieldové se společným tématem Když je třeba pomoci. Účastníci se měli zamyslet nad tím, co čekalo ty, kteří přežili válečné útrapy. Mohli zapomenout? Co je čekalo v mírovém životě? Na tyto otázky se snažili v literární části odpovědět sextáni a sextánky (nyní septimáni a septimánky). Několik z nich svou práci zaslalo do soutěže a již v červnu jsme znali vítěze. Stal se jím Pavel Peroutka. Předávání cen proběhlo ale až v září, a tak o tomto úspěchu v celonárodní soutěži informujeme až nyní. A jak svoji účast vnímá Pavel? Zde jsou jeho slova.

“K soutěži jsem se dostal přes paní profesorku Dvořákovou, která nám minulý rok dala za úkol se zúčastnit. Po uspokojivém umístění v loňském ročníku (6. místo) jsem letos s účastí dlouho neváhal a rozhodl se si s dílem opravdu vyhrát. S tématem jsem se při studiu na gymnáziu mnohokrát setkal, mimo jiné na několikadenní exkurzi v samotném Terezíně, což mi dalo výhodu při snaze navázat autentičnost. S výsledkem jsem byl spokojený, ale i tak mě výhra velmi překvapila.
Vyhodnocení bylo skvělé, což nebylo dané jen mým úspěchem, ale celou svou atmosférou, která byla (v rámci možností vzhledem k tématu) uvolněná a příjemná. Kulturně nás obohatila zpěvačka původem z Bosny a Hercegoviny a vyslechli jsme si i životní moudro pamětnice terezínského ghetta.”