Renata Špačková a septima

Zločin a trest. Archetypální téma ztvárněné do mnoha podob. Septima „vyrazila“ do divadla za tímto tématem hned dvakrát. Nejprve jsme zhlédli (u monitorů počítačů) Stín kapradiny Josefa Čapka (kladenské Divadlo Lampion), následně Proces Franze Kafky (Divadlo Polárka Brno). Nejprve jasné provinění dvou pytláků Rudy a Vaška, představujících však dva různé typy literárních hrdinů, jejichž život se sice završil tragicky, ale byl jejich odchod z tohoto světa trestem za provinění, jichž se dopustili? Následně skutečný trest pro Josefa K., ale za jaké provinění, jako výsledek jakého procesu?

Obě představení byla součástí „divadelní přehlídky nejen pro teenagery“ s názvem Festival 13+, který již dvanáctým rokem pořádá pražské Divadlo v Dlouhé, letos online. A co my na to?

Ke Stínu kapradiny

Jana: Online divadlo je pro mě něco nového. Na jednu stranu má určitě výhodu v tom, že člověk může zůstat v pohodlí postele. Přesto mám raději prostředí divadla, kam člověk zajede se svými blízkými a představení mohou prožívat společně.

Vojta D.: Jsem velice rád, že jsem měl možnost se něčeho takového zúčastnit. Domnívám se, že je to jedna z cest, jak udržet české divadelnictví při životě. […] Solidarita je v současné době zásadní.

Honza H.: Zhlédli jsme divadelní inscenaci Stín kapradiny, jež je v originále dílem Josefa Čapka. Jedná se o zajímavé dílo, které je plné pocitů, ale zároveň mu nechybí děj. Divadlo Lampion ho pojalo osobitým stylem. Nejedná se o klasické divadlo, nýbrž o inscenaci plnou hudby, různých zvukových efektů a především loutkoherectví. Uchvátily mě písně, které čtyři herci zpívali čistě a polyfonicky. Nápad s loutkami, které byly zespodu opatřené nožem, aby se daly zabodávat do dřevěné podlahy, byl taktéž zajímavý. Nejednalo se o nikterak dlouhé divadlo, ale zajisté pro nás mělo přínos v mnoha aspektech. Ať už z hlediska toho, že jsme poznali dílo, za které dostal Josef Čapek státní cenu, či z hlediska toho, že jsme mohli i v této nepříznivé době navštívit alespoň virtuálně divadelní představení.

Viktorie: … rozhodně oceňuji nápaditost, hravost a kreativitu autorů při vytváření různorodých a multifunkčních loutek a kulis. Zajímavé bylo také doplnění hry o různé zvukové efekty, zpěv a hudbu, jež celému výstupu dodala hloubku. Konec konců i samotná souhra relativně dobře hrajících herců, loutek a rekvizit byla působivá.

Vítek N.: Inscenace ve mně však nedokázala zanechat intenzivnější emotivní stopu. Svůj dojem tak mohu shrnout stručnou větou, že pár pytláků zastřelil hajného, pak se skrýval v lese až do doby, než oba zemřeli při přestřelce s četníky. Nepochytil jsem příliš hlubší motivy viny a trestu, motivy přírody, která je stavěna do personifikované role, nebo rozsáhlé spory v duších obou viníků, o nichž pak mluvil dramaturg představení Matouš Danzer v diskuzi. Ten na mě pozitivně zapůsobil, přesvědčil mě o kvalitě samotné hry i jevištního ztvárnění. Myslím si proto, že neschopnost inscenace předat mi základní myšlenky díla pramení z jejího online přenosu. Tato zkušenost mi sděluje, že osobní kontakt s herci, ostatním publikem i prostředím divadla je nezastupitelnou součástí dramatu.

K Procesu

Honza H.: Proces v podání Divadla Polárka je velmi zajímavé představení, ve kterém mě především oslnily herecké výkony. Byly chvíle, kdy jsem byl zmatený a ztracený, ale domnívám se, že to tak mělo být. Inscenace se mi moc líbila a doporučil bych ji.

Honza S.: Samotné téma představení, jeho myšlenky a dění se mi líbilo. Měl jsem však problém takto složité dílo v této zkratkovité formě plně pochopit a názor si na něj vytvořím nejspíš až po přečtení knižního díla. Co mi však kazilo zážitek z představení, bylo to, že projev herců byl na můj vkus někdy příliš hlučný a afektovaný, s čímž mám osobně problém, a můj výsledný prožitek tím byl silně poznamenán. Myslím, že největší přínos představení shledávám v tom, že mě motivovalo si samotnou knihu přečíst.

Vítek N.: […] Moji pozornost poutalo zejména dramatické ztvárnění románu. Dramaturg si poradil s nejednoznačným vyzněním a chaotičností Kafkova díla přidáním role vypravěče a pozměněním charakterů postav, včetně pana K., čímž vtiskl hře originální výklad. To mi však nevadí, neboť mám pocit, že bez velké míry čtenářovy invence se Proces vyložit nedá, dramaturgovy myšlenky vděčnosti za každé ráno, kdy je vše na svém místě, a dále také úvahy nad pocitem viny jsou mi sympatické. Neoslovil mě však příliš velmi afektovaný herecký styl ani moderní pojetí hry, např. modernější kostýmy či telefon. V kontrastu s původem Kafkova románu mi na druhou stranu vytvářely pocit absurdity, což je nakonec velmi autentické.