Renata Špačková a Viktorie Šohajová, Vít Novotný, Damián Fabián Humpolec, Jan Šesták, Jan Sklenář, Vojtěch Deliš, Ondřej Bednárik

Dne 17. 12. 2020 jsme obdrželi z Velvyslanectví ČR v Izraeli e-mail. Bývalá studentka Veronika Benešová, ovlivněná studiem na gymnáziu, nás vyzvala k účasti na projektu organizace Zikaron Ba Salon a našeho zastoupení v Tel Avivu. Nešlo odmítnout.

26. ledna 2021, den před Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu, se sedm studentů naší školy spolu se studenty Gymnázia Hranice a Slovanského gymnázia Olomouc zúčastnilo on-line besedy, již moderoval český velvyslanec v Izraeli Martin Stropnický, s přeživší holocaustu Evou Erbenovou.

Její jméno není v Čechách neznámé. Na pultech knihkupectví se objevila již v 90. letech 20. století její útlá knížečka Vyprávěj, mámo, jak to bylo a krátce na to byl uveden do kin film O zlém snu (2000). O čem vyprávějí? O Evině českém původu, radostném dětství v Praze, a to až do roku 1939. A dál? Ghetto Theresienstadt, koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau, pochod smrti, „druhé narození“ v Postřekově, nejednoduchý návrat, odchod do Izraele a nelehké začátky zde, návraty do Čech po roce 1989.

K tématu holocaustu se ve výuce často vracíme, a to nejen v hodinách dějepisných. Jedná se o téma plné nelidskosti, pošlapání nejzákladnějších lidských práv a také o téma mlčící většiny.

Renata Špačková

Je skoro až těžké uvěřit tomu, jaké peklo tato usměvavá, optimistická a srdečná žena prožila. Celý její život je naplněn dechberoucími a mnohdy až neuvěřitelnými událostmi, o kterých se nezdráhá mluvit, píše knihy, přednáší, povídá si s mladými lidmi a celkově se snaží, aby na utrpení, které spolu s dalšími miliony lidí prožila, nebylo zapomenuto. Čiší z ní dobro a optimismus – ani kapka zášti nebo zloby – jako by v životě neprožila tolik zla a krutosti. Obdivuji, že dokáže o svém utrpení bez nenávisti a otevřeně mluvit a předávat svůj příběh dalším generacím.

Pan velvyslanec Martin Stropnický, organizátorky besedy a samozřejmě paní Erbenová vytvořili skvělé prostředí. Celá beseda na mě působila přátelsky a uvolněně a dozvěděla jsem se mnoho nových informací. I přes nelehké a neveselé téma mě povídání paní Evy naplnilo láskou, soucitem i hrdostí.

Viktorie Šohajová

Jednou z odpovědí, která na mě silně zapůsobila, byla reakce paní Erbenové na téma dospělosti: „Dospělost je schopnost srovnat se s věcmi, jak jsou. Děti fňukají a ptají se, proč je to tak a ne podle jejich představy, ale dospělý člověk dokáže věci brát, jak přicházejí.” Hloubku jejímu výroku dodávala z ní čišící životaplnost a optimismus.

Zní to vlastně docela prostě, ale vědomí, na základě jakých okolností Eva Erbenová ke své moudrosti dospěla, mě nutí přijmout vše s hlubokou upřímností. Právě díky takřka neuvěřitelným zkušenostem, o něž se paní Erbenová s námi podělila, jsem dokázal, alespoň částečně, pozvednout zrak od sebe samého.

Vít Novotný

Proč ve mně zůstal tak silný zážitek po rozhovoru s paní Erbenovou? Obdivuji ji. Prošla si peklem a za to je dnes právem odměněna, že se dožívá vysokého věku a ve svých úctyhodných 91 letech dokáže o tom, co prožila, mluvit s nadhledem a bez nenávisti. Oceňují na ní také to, že se dokáže bavit s naší generací a nenásilně nám předat svou životní moudrost. U ní opravdu platí: Co tě nezabije, to tě posílí! Je to dáma, která byla snad shůry takto vybrána? Nemohu vyloučit, že to měla předurčeno. Smekám.

Damián Fabián Humpolec

V dnešní době už nežije bohužel mnoho lidí, kteří by byli schopni vyprávět o hrůzách holokaustu. Domnívám se, že paní Eva Erbenová je vzácný příklad osoby, která se nebojí předávat stále povědomí o této tragédii. Prošla Terezínem i Osvětimí, přežila pochod smrti, a přesto vždy vstala a se vztyčenou hlavou šla dál, i když prostředí i lidé kolem byli proti ní. Také nezapomněla nikdy na svou vlast a vždy se sem rád vrací jako do své rodné domoviny. Je to neuvěřitelné, jak někdo i po tom všem může stále myslet optimisticky. Ona to však dokázala a já jí za to obdivuji. 

Jan Šesták

Setkání s paní Erbenovou pro mě bylo skutečně silnou a nezapomenutelnou událostí. Je to výjimečná žena s neuvěřitelným příběhem, který by si nikdo z nás nepřál prožít. Přesto je odhodlaná předávat své zkušenosti dalším generacím, a to s úsměvem na tváři a s takovou dávkou optimismu a vyrovnanosti, až se to zdá být neuvěřitelné. Její odpovědi na naše dotazy mě „zasáhly“ a věřím, že si je navždy uchovám v paměti stejně jako celé neobyčejně emotivní a vzácné setkání. Jsem skutečně rád, že jsem mohl hovořit s takovou osobností, jakou je paní Erbenová, protože jsem si z rozhovoru odnesl nepopsatelně více než z kterékoliv knihy.

Jan Sklenář

Právě rozhovor s Evou Erbenovou mi připomněl, že od hrůz druhé světové války nejsme zase tak daleko. Škola nám může předat faktografickou znalost historie, avšak osobnímu setkání s osobou, jež danou historii zažila na vlastní kůži, se to nikdy ani v nejmenším nevyrovná. Jsem velmi vděčný našemu velvyslanectví v Izraeli za nezapomenutelné setkání s ženou, jejíž osud bychom si v dnešní době ani nedokázali představit. Rovněž to bylo mé první setkání s přeživším holocaustu a věřím, že nebylo poslední. Při pohledu na dnešní společnost, přirovnávající si své malicherné problémy k diskriminaci židů za 2. světové války, je mi smutno a trapně. Na rozdíl od paní Erbenové má lidstvo bohužel velmi krátkou paměť.

Vojtěch Deliš

Setkání s paní Erbenovou, stejně jako jí samotné, si nesmírně vážím. Mohu na ní obdivovat spoustu věcí, ale vyzdvihnu její sympatickou otevřenost, usměvavost a přístup k životu.

Z debaty si odnáším ani ne mnoho nových, důležitých informací, ale spíš trochu pozměněný pohled na náš svět. Dnes se cítím ještě větším pacifistou než včera. Jedna z mnoha částí, která na mě zapůsobila, následovala po otázce Vojty Deliše ohledně reálného života v Izraeli a vztahu s Palestinci očima Židovky. Čekal bych, že tamní vztahy budou daleko vypjatější, jak nám servírují média, načež paní Erbenová odpověděla, že všichni jsou jen lidé a chtějí hlavně žít. Bohužel, politika jim tuto ideu všem kazí.

Beseda byla skvěle zorganizovaná a moderovaná. Jen mě mrzí, že na dotazy nebylo vyhrazeno o něco více času, jak bychom si asi všichni přáli.

Ondřej Bednárik

Vzkaz Evy Erbenové studentům

Važte si života. Máte jen jeden. Druhý nebude. Každý den, který pomine, je neodvratně pryč. Snažte se ho využít a žít co nejproduktivněji. A dělat sebe sama šťastným, protože když jste šťastní, děláte tak šťastným své okolí. Život není šťastný, šťastné jsou okamžiky. Jako počasí. Je bouřka, je sníh, je vítr, je sluníčko. Tak to sluníčko chytejte, vyhřívejte se, mějte radost. Nechte přejít bouřku.

Pokud máte zájem podívat se na celou besedu, slyšet více o životě Evy Erbenové, vyslechnout odpověď na otázku, zda je možné odpustit, či znát názor na Oskara Schindlera, podívejte se:

Beseda studentů s Evou Erbenovou