PhDr. Ilona Němcová, ředitelka školy a Mgr. Eva Koubková za pedagogický sbor

Ředitelství a profesorský sbor gymnázia Jana Palacha Mělník oznamují smutnou zprávu.
Ve věku nedožitých 80 let odešel z tohoto světa náš bývalý kolega a dlouholetý profesor pan Mgr. Josef Novák. Na našem gymnáziu učil v letech 1965 až 2005 tělocvik, ruštinu, němčinu, brannou výchovu a sportovní hry.

Takto na něj vzpomíná jeho dlouholetá kolegyně Mgr. Eva Koubková:

Bude to už deset let, co jsem v penzi, ale na svůj první den v roli vyučující na mělnickém gymnáziu si pamatuji, jako by to bylo včera. Bylo mi třiadvacet, vypadala jsem na osmnáct a měla jsem kvůli tomu komplexy. Proto jsem dost užasla, když mě při představování jeden z kolegů, o dvě hlavy větší modrooký tělocvikář Pepa Novák, oslovil: „Nazdar, babizno.“ Za ta dlouhá léta, co jsme učili na stejné škole, jsem to oslovení slyšela ještě mnohokrát – ostatně tak zdaleka neříkal jen mně. Byl to výraz přátelství a já jsem si přátelství s Pepou vážila. V době, kdy gymnázium sídlilo ve staré budově, nás bylo ve sborovně tolik, že jsme se tam sotva vešli. Mělo to jednu velkou výhodu: všichni jsme se velmi dobře znali. Ta sborovna znamenala úžasnou pospolitost a znali se i naši rodinní příslušníci.

Pepa byl jednou z duší toho sboru a vlastně celé školy. Hlučný a pouštějící naoko hrůzu, honil studenty a studentky při tělocviku nebo na chmelových brigádách, ale oni ho rychle prokoukli. Věděli, že za tím hlučným zevnějškem je dobrý člověk, sportovec v tom velmi kladném původním smyslu. Dobří byli pro něj ti studenti, kteří se snažili a neulejvali se. Měřitelné výkony pro něj nebyly na prvním místě, důležité bylo nebýt líný a nepodvádět. A všichni také věděli, že s Pepou je legrace. Čas od času se členové sboru scházeli na různých oslavách narozenin, po maturitních zkouškách a podobně. Pepa byl při nich nepostradatelný. Se skleničkou dobrého vína a s kytarou, s písničkami Voskovce a Wericha nebo Suchého a Šlitra; zpívali jsme celé hodiny a všichni na ty chvíle s láskou vzpomínají.

Věřím, že stejně jako my na kolegu a skvělého kamaráda  vzpomenou i ti, které učil, na Pepu Nováka jako na báječného kantora. Dnes nás opustil navždycky – jeho srdce prohrálo unfair zápas s Coronavirem. Ta zdrcující zpráva mi připomněla Pepova slova, pronesená kdysi před pohřbem kolegyně, kterou jsme měli všichni rádi: „Už se kácí v našem lese.“ Ano, a padají ty nejvzácnější stromy.