První týden v září se studenti třetích ročníků a septimy zúčastnili geologického kurzu na Kokořínsku.
První zastávkou byl Špičák u Střezivojic, přírodní památka v Máchově kraji, na němž jsou viditelné tzv. železité růže. Tyto útvary vznikly již ve druhohorách vlivem průtoku lávy, která způsobila smíchání pískovce s oxidy železa. Z této lokace si každá skupinka odnesla jeden vzorek horniny, aby s ním následně mohla udělat pokus.
Poté jsme se přesunuli na naučnou stezku Dolní Houska, kde jsme se pro změnu dozvěděli, že železo není jedinou složkou smíchanou s kokořínskými pískovci. Další příměsí je i křemen, který jsme mohli vidět jako součást křemenných žilek, avšak ty nebyly středem naší pozornosti. Kromě nich zde totiž byla i zkamenělina, která nás zaujala mnohem více.
Poučeni a nadšeni nálezem zkameněliny jsme se pustili do avizovaného pokusu. Každá skupinka si vytáhla svůj vzorek střezivojického Špičáku, dostala dvě vatové tyčinky a dvě zkumavky s roztoky a mohlo se zvesela začít dokazovat přítomnost železa ve vzorcích.
Po pár zbarvených vatových tyčinkách a důkazu železitých iontů solí jsme se vydali do Skalního Bludiště. Naučná tabule nám prozradila dostatek informací, abychom si mohli představit a zároveň i namalovat, jak Kokořínsko vypadalo v jednotlivých geologických obdobích. Dále jsme pokračovali přímo do Bludiště, kde jsme kromě teoretické části o druzích reliéfů a jejich vzniku, prolézali úzkými uličkami, či se sápali pomocí řetězu po skále. Tento atletický výkon byl poprávu odměněn vytouženým obědem v Romanově.
Najezeni a spokojeni jsme pokračovali dál. Paní profesorky nás překvapily dalším úkolem, a to zinscenováním vzniku Pokliček. Z písku, co jsme našli na cestě, jsme uplácali hromádku, na její vrchol položili placku z modelíny a nakonec vše zaházeli dalším pískem. Došli jsme si do nedalekého potůčku pro vodu a pokropili s ní naši hromádku. Konvička s vodou představovala déšť, který působil po miliony let na železitý pískovec a umožnil vznik Pokliček.
Po trošce hraní s pískem jsme se tedy přesunuli na skutečné Mšenské Pokličky. Při jejich pozorování jsme měli za úkol přijít na to, proč na nich nenajdeme stejný reliéf zpozorovaný na Špičáku, a následně si stanovit hypotézu pro další úkol – doložit existenci teplotního zvratu v rokli Apatyka.
Konečnou zastávkou tedy byla rokle Apatyka, ke které vedla stezka, na níž jsme dokonce objevili i několik jedlých hub.
Kurz se vydařil. Dozvěděli jsme se spoustu informací o geologickém původu Kokořínska a ještě jsme pobytem na slunci naše tělo obohatili o vitamín D.