V rámci literárního semináře hledáme stále jiné formy práce s textem. Tentokrát jsme pro vlastní sžití s knihou využili samu podstatu pedagogiky: máš-li něco předat dál, musíš se v tom nejdřív sám vyznat. A tak jsme se pokoušeli detailně porozumět knize Hana od Aleny Mornštajnové, abychom ji pak mohli představit žákům 1. A.
Přípravu jsme pojali ze široka. Zhlédli jsme rozhovor s autorkou o této knize – kdo dosud nevěděl, že se hlavní hrdinka jmenuje právě tak kvůli dvojznačnosti svého jména, je teď v obraze – a zejména nás ohromilo množství rešerší, které si autorka k tématu dohledala. Věděli jste, že všechny v knize vylíčené hrůzy holokaustu se skutečně někomu přihodily?
A pak jsme samozřejmě četli, hledali klíčové momenty v ději a diskutovali o nich, společně prožívali to, jak se již téměř zlomový zákusek v Hanině životě stane zase jen dalším zdrojem neštěstí, protože všechny její dobře míněné úmysly znovu a znovu selhávají a proměňují se v další tragédie. Fascinovaly nás skutečné události – vyslechnout si jména svých zemřelých blízkých uprostřed davu na náměstí je podobně děsivá představa jako vypadnout pod vlivem halucinací z okna nemocnice. A samozřejmě řada dalších neméně fatálních příhod – nenaložila toho Mornštajnová Haně nakonec až moc?
V poslední fázi jsme připravili plakáty, které měly podstatu knihy vystihovat, a vybrali ilustrační ukázky. Každý seminarista měl v našem „pásmu“ svůj úkol: buď dále rozvíjel myšlenky ukázky, nebo pomáhal posunout děj dál. Snažili jsme se pomocí otázek navést prváky správným směrem, ale zároveň jsme nechtěli vytvářet spoiler, abychom podnítili zvědavost a spíš je přiměli knihu přečíst. Mnozí také reagovali velmi živě a zaujatě.
Jakkoli nám akce při přípravách připadala snadná, tváří v tváří mladším spolužákům nás tak trochu přepadla tréma. Nejvíc uvolněná pak byla až závěrečná diskuse nad tipy vhodných knih pro povinnou maturitní četbu. Mornštajnové Hana rozhodně patří mezi ně.
