Máš Hilskou? Dám ti za ní tři Wolfový! Nevíš, v kterém roce vyšel Šťastný? Paní profesorko, podepíšete se mi prosím? Šestkrát…
To jsou věty, které rezonují chodbami gymnázia nejen během charitativní akce Hrajeme pro. Již čtvrtým rokem prodává Anča a Johanka z oktávy v rámci prodeje svačinek i své sběratelské kartičky.
První rok vyšla poměrně limitovaná edice, balíčků nebylo tolik a rychle z nabídky zmizely. Skoro nikdo o nich nevěděl. Druhým rokem již děvčata výrobu nepodcenila, balíčky se dostaly mezi studenty a velice rychle započala sběratelská horečka a výměny. Tehdy ještě nesledovaly, jakou měrou se podílí na celkové vybrané částce v rámci akce Hrajeme pro. Další rok přibyli noví učitelé, systém byl doladěn k dokonalosti a prodej kartiček podpořil celkovou částku více než šestnácti tisíci.
V letošním roce již byly pečlivě zabalené a zapečetěné balíčky netrpělivě očekávány a každý den velice rychle vykoupeny. Byť byla nabídka velká, na poptávku nestačila. Ani podpůrná opatření typu „na jeden nákup maximálně tři balíčky“ a „čím více jich koupíš, tím více zaplatíš“ nepomáhaly. Sběratelské kartičky se staly hitem akce Hrajeme pro, výdělek činil takřka třetinu celkové částky a děvčata si mohou zaslouženě a právem užívat svoji slávu za vskutku vydařený projekt. Úspěch je veliký a slouží dobré věci.
Nabízí se otázka – co dále? Autorky jsou v maturitním ročníku a tím hrozí zánik celé skvěle rozjeté akce. Snad štafetu po oktávě převezme některý z mladších ročníků a začnou s výrobou druhé série. Ne všichni učitelé byli zvěčněni, určitě je koho kreslit a mezi studenty je dostatek zásob z první série, která položila základ dlouhodobé pěkné a užitečné aktivitě. Nejen jejím dobrovolnickým a charitativním pozadím, ale i podporou dobrého ducha školy a sdílení a komunikace studentů napříč všemi ročníky. Proběhl workshop pro všechny nové zájemce o výrobu, na kterém děvčata představila svůj projekt i s jeho těžkostmi v zákulisí, nejen pozlátko, které je ve finále vidět. Je třeba si uvědomit, kolik času, práce, ale i finančních nákladů je za tím schováno. Denně bylo vyrobeno sto balíčků, což je tři sta kartiček. Ty se musí nejen nakreslit, ale i vytisknout, zalaminovat, nastříhat, zabalit…
V neposlední řadě bych chtěla zmínit poslední aktivitu spojenou s kartičkami a to byla beseda s ilustrátorkou paní Lucií Talaber. Ta byla ochotna přijet do naší školy a povídat si s oktávou o tom, co obnáší práce ilustrátorky. Jak se k ní dostat, jak a co studovat, co může ilustrátor dělat, kde všude je jeho práce potřebná a žádaná. Povídání byla spojeno s ukázkami její práce a pro studenty zajímavé i přínosné. Lucie je mimo jiné i autorkou grafiky pro hru Base camp, což je jeden z projektů vzdělávacího centra TEREZA a Ekoškoly, se kterou naše škola dlouhodobě spolupracuje. Hru si kvartáni nedávno zahráli.
