Třída 1. A

Když jsme ráno stáli na parkovišti a čekali na autobus, byla zima a polovině třídy se na adapťák nechtělo. Hned po cestě se ale vyjasnilo a celý pohled na věc se u všech změnil k lepšímu. Domů jsme se vraceli s horou nových přátel a úžasných zážitků.

Nejzajímavější hra se nazývala „uzel“. Šlo o to, že jsme zavřeli oči, natáhli ruce, šli k sobě a navzájem se chytili za ruce. Pak jsme se museli rozmotat.

Už se těším, až si před maturitou přečtu „dopis sobě“, který jsme si napsali.

Také jsme se vydali na výlet do Hořic, kde jsme si koupili „hořické trubičky“. Cestou tam a zpátky jsme měli spoustu času si popovídat a zjistit něco nového o lidech, s kterými jsme se vlastně vůbec neznali.

Mít adaptační kurz byl podle mě dobrý nápad, protože jsme se hned od začátku viděli, jací jsme, nestresovali jsme se ze školy a nebáli se promluvit s lidmi, které neznáme. Celý kurz vládla uvolněná a pozitivní nálada a určitě nebyl nikdo, komu by se adapťák v Hořicích nelíbil.