Jom ha-šoa je svátkem Státu Izrael, který připomíná 6 milionů židovských oběti jedné z nejtragičtějších událostí lidských dějin – holocaustu (hebr. šoa). Bezprostředně pak souvisí s povstáním Židů ve varšavském ghettu
V den tohoto svátku se veřejně čtou jména obětí a není tomu tak pouze v Izraeli. Protože židovská komunita žila v řadě evropských měst, rozšířil se tento zvyk mimo Izrael, a to i do České republiky.
Mělník se poprvé zařadil mezi účastníky v minulém roce, letos byl jedním z 21 měst u nás. Studenti Gymnázia Jana Palacha Mělník se zúčastnili obou dosud proběhlých ročníků.
Zatímco minule jsme četli jména dětských obětí šoa z Mělnicka, letos jsme sice také zůstali u vrstevníků studentů, ale připomněli jsme jména kluků z domova jedna v L 410 terezínského ghetta. Mezi ně totiž patřila úžasná osobnost Petra Ginze (* 1. 2. 1928 v Praze, transportem Ca 24. 10. 1942 do Terezína, transportem Ek 28. 9. 1944 do Osvětimi). Jemu jsme se se sekundou věnovali v rámci literárního praktika. Jakou jsme si o něm udělali představu?
„Byl chytrý, hodný, spravedlivý, plný fantazie. Přál si být spisovatelem. Snil o lepším světě, o míru, o svobodě. Obdivoval Julese Verna, krásy přírody, vědu. Obával se válek, ztrát, zkázy. Nesnášel nespravedlnost, násilí, zlo. Miloval svou rodinu, psaní knih, kreslení, Prahu, samotnou lásku, dobro.“ (slova sekundánů z životabásně věnované Petru Ginzovi)
Ve svých 13 letech Petr napsal knížku Návštěva z pravěku, kterou jsme přečetli. Zaujal nás nejen děj, ale řada myšlenek reagujících nepřímo na autorovu přítomnost.
„Víš, když Panbůh stvořil člověka, dal mu možnost poznat mnohé věci jen tím, že mají i opak. Bez tmy bychom nevěděli, co je světlo, bez smrti by nebyl život a bez zla bychom nevěděli, co je dobré. Svět je rozdělen mezi dobro a zlo.
Ti, kteří jen stále myslí na to, jak zbohatnout, a myslí, že nejlépe toho dosáhnou, když budou mocní a budou vládnout nad jinými a žádná krutost jim v dosažení toho nezabrání, to jsou ti zlí. Aby ospravedlnili své konání, vymýšlejí různé teorie o vyšších rasách, které mají právo donutit ty nižší, aby jim sloužily jako koně a psi a jiná domácí zvířata. Tito zlí lidé nejsou nikdy šťastní, protože nejsou nikdy nasyceni, chtějí stále víc a víc a nakonec se jim vše rozpadne.
Naopak jim jsou lidé dobří, z nichž se skládá velká část lidstva. Důležité pro ně jsou povinnost k práci a příroda. Takoví jsme my, velká část černochů. Umíme pozorovat, tiše naslouchat tekoucí řece, šustění stromů a zpěvu ptáků. Plníme poctivě své úkoly vůči rodině, našemu národu a snažíme se prospět světu. Jsme o mnoho šťastnější než ti zlí. Jsme přesvědčeni, že dobří nakonec zvítězí nad zlými, …“
Akce se zúčastnili studenti od primy až do kvinty. Na bezpráví, které se odehrálo a netýkalo se jenom Židů, bychom neměli zapomínat a neměli bychom k němu být lhostejní ani v současnosti.
