Seznam maturitní literatury Základní úroveň obtížnosti
Kritéria pro výběr:
Okruh I.: Světová a česká literatura do konce 19. století (min. 4 díla)
Sofokles: Král Oidipus
Kristián: Kristiánova legenda
Shakespeare: Romeo a Julie
Moliere: Lakomec
Mácha: Máj
Borovský: Tyrolské elegie
Němcová: Divá Bára
Erben: Kytice
Neruda: Povídky malostranské
Čech: Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
Mrštíkové: Maryša
Jirásek: Staré pověsti české
Gogol: Revizor
Poe: Povídky
Baudelaire: Květy zla
Okruh II.: Světová literatura 20. a 21. století (min. 4 díla)
Saint – Exupery: Malý princ
Remarque: Na západní frontě klid
Hemingway: Sbohem, armádo
Orwell: Farma zvířat
Mailer: Nazí a mrtví
Kerouac: Na cestě
Amis: Šťastný Jim
Eco: Jméno růže
Okruh III.: Česká literatura 20. a 21. století (min. 5 děl)
Dyk: Krysař
Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války /1.díl/
Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník
Havlíček: Petrolejové lampy
Vančura: Rozmarné léto
Poláček: Bylo nás pět
Čapek: RUR
Čapek: Válka s Mloky
Wolker: Těžká hodina
Seifert: Morový sloup
Nezval: Edison
Škvorecký: Zbabělci
Fuks: Pan Theodor Mundstock
Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále
Kundera: Žert
Havel: Audience
Viewegh: Báječná léta pod psa
Vyšší úroveň obtížnosti
Kritéria pro výběr:
Okruh I.: Světová a česká literatura do konce 18. století (min. 3 díla)
Staré řecké báje a pověsti
Sofokles: Král Oidipus
Biblické příběhy
Píseň o Rollandovi
Villon: Závěť
Shakespeare: Romeo a Julie
Shakespeare: Hamlet
Moliere: Lakomec
Defoe: Robinson Crusoe
Voltaire: Candide
Goldoni: Sluha dvou pánů
Kristiánova legenda
Komenský: Labyrint světa a ráj srdce
Goethe: Utrpení mladého Werthera
Goethe: Faust
Okruh II.: Světová poezie a próza 19. století (min. 2 díla)
Krylov: Bajky
Austenová: Rozum a cit
Dumas: Tři mušketýři
Puškin: Evžen Oněgin
Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži
Dickens: Oliver Twist
Poe: Jáma a kyvadlo
Flaubert: Paní Bovaryová
Baudelaire: Květy zla
Dostojevskij: Zločin a trest
Zola: Zabiják
Maupassant: Kulička
Wilde: Obraz Doriana Graye
Twain: Dobrodružství Huckleberryho Finna
Sienkiewicz: Quo vadis?
Okruh III.: Česká poezie a próza 19.století (min. 2 díla, 1 básnické)
Čelakovský: Ohlas písní českých
Mácha: Máj
Mácha: Cikáni
Borovský: Tyrolské elegie
Borovský: Král Lávra
Borovský: Křest svatého Vladimíra
Erben: Kytice
Němcová: Povídky
Neruda: Povídky malostranské
Neruda: Balady a romance
Hálek: Na statku a v chaloupce
Arbes: Svatý Xaverius
Čech: Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
Svátek: Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze
Jirásek: Staré pověsti české
Okruh IV.: Světová a česká dramatická tvorba 19. – 21.století (min. 2 díla)
Gogol: Revizor
Wilde: Jak je důležité míti Filipa
Shaw: Pygmalion
Jarry: Král Ubu
Brecht: Matka Kuráž a její děti
Beckett: Čekání na Godota
Tyl: Strakonický dudák
Vrchlický: Noc na Karlštejně
Mrštíkové: Maryša
Jirásek: Lucerna
Dyk: Zmoudření dona Quijota
Čapkové: Ze života hmyzu
Čapek: RUR
Havel: Audience
Cimrman, Smoljak, Svěrák: Záskok
Okruh V.: Světová a česká poezie 20. a 21.století (min. 2 díla)
Morgenstern: Šibeniční písně
Eliot: Pustina
Ginsberg: Kvílení
Gellner: Po nás ať přijde potopa
Bezruč: Slezské písně
Neumann: Nové zpěvy
Wolker: Host do domu
Wolker: Těžká hodina
Kainar: Nové mýty
Seifert: Morový sloup
Seifert: Býti básníkem
Jirous: Magorovy Labutí písně
Nezval: Edison
Hrabě: Blues pro bláznivou holku
Kryl: Kníška
Okruh VI.: Světová próza 20. a 21.století (min. 3 díla)
Kafka: Proměna
Hemingway: Stařec a moře
Hemingway: Sbohem, armádo
Remarque: Na západní frontě klid
Nabokov: Lolita
Camus: Cizinec
Exupery: Malý princ
Orwell: Farma zvířat
Mailer: Nazí a mrtví
Bradbury: 451° Fahrenheita
Tolkien: Společenstvo prstenu
Amis: Šťastný Jim
Kerouac: Na cestě
Solženicyn: Jeden den Ivana Děnisoviče
Eco: Jméno růže
Okruh VII.: Česká próza 20. a 21.století (min. 4 díla)
Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník
Dyk: Krysař
Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Vančura: Rozmarné léto
Čapek: Válka s mloky
Poláček: Bylo nás pět
Havlíček: Petrolejové lampy
Škvorecký: Zbabělci
Fuks: Pan Theodor Mundstock
Kundera: Žert
Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou
Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále
Kohout: Katyně
Páral: Soukromá vichřice
Viewegh: Báječná léta pod psa
seznam literatury ve formátu PDF
Jak napsat odbornou práci
1) Stanovení tématu
Nejdřív si žák stanoví problém, který chce řešit. Nejlépe takový, jenž ho zajímá. Potom si vyhledá v literatuře, co o tom je již publikováno. Vyhne se tak zklamání z toho, že by zkoumal už vyzkoumané.
Zajímavost a originálnost tématu a zpracování se vysoce hodnotí.
2) Obory:
1. matematika a statistika
2. fyzika
3. chemie
4. biologie
5. geologie, geografie
6. zdravotnictví
7. zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství
8. ochrana a tvorba životního prostředí
9. strojírenství
10. elektrotechnika
11. stavebnictví, architektura, design interiérů
12. tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie
13. ekonomika a řízení
14. pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času
15. teorie kultury, umění a umělecké tvorby
16. historie
17. filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory
18. informatika
3) Konzultant = pedagog, jiný odborník či oponent
Každý student si zvolí svého odborného konzultanta (pedagoga). V souvislosti se zpracovávaným tématem si může student vyhledat dalšího odborníka, který mu bude ochoten poradit, popř. oponovat.
4) Samotná práce
Student po dobu několika měsíců shromažďuje informace, názorný materiál, dokumenty (včetně bibliografických údajů) a sumarizuje výsledky svého zkoumání. Dělá si výpisky, poznámky, které opatřuje bibliografickými údaji dle ČS normy ISO 690. Pokud čerpá informace z knih, časopisů, sborníků, zapisuje si číslo stránky, ze které danou informaci získal. Pokud čerpá z internetu, zapisuje si celou internetovou adresu včetně data stažení. Autor se tak vyhne případné konfrontaci s oponentem, vedoucím pedagogem kvůli nedodržení formální stránky práce. Formuluje, z čeho vyšel a k jakým výsledkům dospěl. Klade důraz na věcnou, formální a jazykovou stránku práce.
5) Věcná stránka práce
Každá práce musí mít: úvod, teoretickou část (metodiku, výsledky), závěr. Je vhodné doplnit práci přílohami (fotografie, rozhovory, citáty, jiné dokumenty – dopis, e-mail, obal knihy, grafy, tabulky, laboratorní protokoly atd.). Kvalita práce stoupne a je názornější.
Anotace – je neoddělitelnou součástí práce, umístěna za vnitřní titulní stranou před obsahem. Obsahuje souhrn logicky uspořádaných myšlenek, které charakterizují práci tak, aby si o ní mohl kdokoliv udělat rámcový přehled.
Prohlášení –„Prohlašuji, že jsem seminární práci vypracoval(a) samostatně na základě pramenů a literatury uvedených v seznamu.“
V Mělníku dne podpis autora
Obsah – seznam kapitol včetně úvodu a závěru, seznamu literatury, popř. seznamu použitých zkratek atd. a seznamu příloh. Používá se arabské číslování kapitol i s úrovněmi podkapitol, tzv. desetinné třídění:
Příklad:
Úvod
1 Vymezení základních pojmů
1.1 Pojetí nákladů v teorii a hospodářské praxi
1.2 Činitele ovlivňující náklady
2 Nákladové funkce v hospodářské praxi
2.1 Nákladové funkce v řízení podniku
2.1.1 Plánování nákladů
2.1.2 Kalkulace a rozpočetnictví
2.2 Nákladové funkce v nadpodnikovém řízení
Závěr
Seznam pramenů a literatury
Seznam příloh
Přílohy
Úvod a závěr se nečíslují, stejně tak seznam literatury a seznam příloh.
Úvod – vymezit problém, kterým se práce zabývá. Vysvětlit, k čemu práce slouží, proč je napsána, proč je vybráno dané téma. Do úvodu patří i přehled doposud zkoumané problematiky, tj. souhrn toho, co již bylo na tomto poli zjištěno (spolu s uvedením literatury). Popsat stručně, přehledně a výstižně postup práce, techniku, použité materiály a soubory. Uvést soubor všeho zkoumaného, vysvětlit a odůvodnit výběr materiálu. Nesmí chybět základní použitá literatura (tj. z čeho bylo nejčastěji čerpáno). Nezapomenout uvést cíl, poslání práce (komu, čemu má sloužit atd.).
Pozn. Pokud autor v úvodu uvádí literaturu, web, z kterých čerpal informace, musí být v citaci – poznámka pod čarou – uveden úplný bibliografický údaj, popř. internetový a jiný zdroj.
Teoretická část – obsahuje vše, co bylo zjišťováno, zkoumáno, studováno, počítáno a prověřeno. Ve výsledcích se tlumočí fakta buď věcně větami, nebo tabulkami, zvýrazní grafem, diagramem, mapou, praktickým dokladem. Výsledky mají být stručné, jasně srozumitelné. Obsahuje vlastní řešení problému. Především z této části musí být patrné, že student zvládl zadané téma, že je schopen aplikovat poznatky získané studiem a formulovat vlastní stanovisko k řešeným problémům.
Závěr - shrnutí, zhodnocení toho, co bylo vyzkoumáno, s příslušným komentářem. Zdůraznit význam a realizační možnosti výsledků. Závěr obsahuje shrnutí výsledků práce; student se vrací k cílům a hodnotí, jak se mu podařilo je splnit. Pokud v úvodu práce stanoví pracovní hypotézy, poukáže na to, jak se je podařilo potvrdit nebo vyvrátit. Důležitou součástí závěru je nástin doporučení a návrhů, jejichž realizace v praxi by pomohla vyřešit v práci vytyčený problém.
6) Formální stránka práce
Formát papíru: A4
Jednoduché řádkování
Písmo: nepoužívat menší než 10 bodů, písmo stojaté, kurzívu používat pro zvýraznění krátkých úseků
a citací.
Nepoužívat více než tři druhy velikosti a fontů písma. Vyznačování jednotlivých slov v textu se nepoužívá jiný typ písma. Nejobvyklejším zvýrazněním textu je kurzíva, má-li vyznačovaný text nápadně upoutat, použijeme tučné písmo.
Text práce: se člení do kapitol, oddílů, odstavců. Hloubka členění je dána především předmětem zkoumání a rozsahem práce. Mezi názvem kapitoly a předcházejícím textem je nutné vynechat alespoň jeden prázdný řádek. Každá kapitola na nové stránce. Alespoň jeden prázdný řádek se také vynechává mezi názvem kapitoly a následujícím textem. Každá kapitola se čísluje arabsky, tzv. desetinné třídění. Tečka za nadpisem se nedělá.
Členění textu na kapitoly (1 druh nadpisu pro všechny kapitoly) a podkapitoly (1 druh nadpisu pro všechny podkapitoly).
Bibliografické citace (dle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2) – norma specifikuje prvky, které je třeba uvádět v bibliografických citacích publikovaných monografických a seriálových publikací, dále elektronických dokumentů. (http://www.boldis.cz/citace/citace.html)
Číslování stránek
Číslování stránek se umísťuje nahoře nebo dole. První stránka práce nebo první list se obvykle nečíslují. Při psaní v textovém editoru se číslo stránky umísťuje nejčastěji do paty, buď k vnějšímu okraji textu, nebo doprostřed. Číslo stránky se píše arabskými číslicemi stejného písma, jako je písmo základní. Od textu se odděluje dvěma prázdnými řádky.
Záhlaví stránky
Do záhlaví, které bývá odděleno od textu jednoduchou linkou nebo prázdnou řádkou, se může psát název publikace nebo název kapitoly. Záhlaví by se nemělo umisťovat na první stránce práce a také na stranách s celostránkovým obrázkem, které se většinou ani nečíslují.
Poznámky pod čarou používáme jen v nezbytných případech. Poznámka se uvede obvykle na konci stránky a od předcházejícího textu se oddělí vodorovnou čarou v délce asi jedné třetiny řádku. Poznámky se číslují průběžně v celé práci výše položenými arabskými číslicemi. V poznámce pod čarou se uvádí i citace díla.
Jazyková stránka práce: dodržovat Pravidla českého pravopisu, používat odbornou terminologii a správné stylistické obraty
a) titulní strana – název školy, název práce, příjmení a jméno autora práce, titul, příjmení a jméno zadavatele práce, popř. odborného konzultanta, datum zadání, datum odevzdání
b) anotace (viz výše)
c) prohlášení (viz výše)
d) obsah – třídění na úvod, kapitoly, podkapitoly, závěr, seznam literatury a seznam příloh. Používat arabské číslice, úvod, závěr, seznamy… se nečíslují, měla vejít na jeden řádek. Vlastní obsah je psán stejným stylem písma jako základní text. Čísla stránek v obsahu se obvykle zarovnávají k
pravému kraji stránky.
e) úvod (viz výše)
f) vlastní teoretická část, minimálně 2 kapitoly
g) závěr (viz výše)
h) seznam literatury – abecedně seřadit dle příjmení autorů (pokud je kolektiv autorů větší než 32, uvádí se pouze název knihy, slovníku, encyklopedie atd.) nejdříve tištěná literatura, potom elektronické zdroje
i) seznam příloh – arabsky očíslované jednotlivé přílohy – postupovat stejně jako v obsahu
j) pokračování již samotnými přílohami – pod čáru opět uvést zdroj, odkud byla příloha převzata, s patřičným bibliografickým údajem dle ČS normy ISO 690-2
Language:
