Nainstalujte si prosím Flash Player

Nainstalujte si prosím Flash Player











































Gymnázium Jana Palacha, Mělník - idatabaze.czGymnázia - idatabaze.cz

Týden ve Vídni

kolektiv autorů, foto Hana Davídková

 


Téměř živě z Vídně

Hana Davídková

V neděli 13.12. vyrazilo v rámci Výzvy 56 deset nadšených němčinářů na týdenní jazykový pobyt do Vídně.

České dráhy se předvedly ve vší parádě, a tak jsme dle plánu vystoupili úplně přesně načas na vídeňském hlavním nádraží.

Zvládli jsme i první cestu metrem, pozdější zjištění bylo, že jsme si mohli ušetřit těch nekřesťanských € 2,20 za jízdenku a vzít to pěšky, i když s plnou polní by to asi úplně jednoduché nebylo. Hostel jsme našli snadno, dokonce na nás čekaly na recepci i očekávané týdenní jízdenky na městskou hromadnou dopravu, a tak zbyl i čas na obhlídku okolí.

Zlatým hřebem večera ovšem byla opulentní večeře v nedaleké restauraci, tři chody ve velmi přátelském prostředí předčily naše očekávání. 

První dojmy:

1. Všechno je dokonalé, ať žije Evropská unie, která to platí.

2. Rakušanům se dá rozumět. Zaznamenali jsme první pokusy o konverzaci. (Die Suppe hat mir gut geschmeckt.)

3. Slova dne jsou Kürbis a Waffen.

Jsme zvědaví, co všechno nás v tom celém týdnu ještě potká. Zejména se těšíme na středeční návštěvu z Mělníka. Budeme mít co vyprávět.


Online zpravodajství

Hana Davídková

Bolí nás nohy. A to jsme dopoledne zvládli jen část Wiener Ringu, Hofburg, Stephansplatz a Stephansdom, třídu Graben, Theresienplatz s zatím asi nejhezčím vánočním trhem a pak dojít kolem Opery na oběd (mimochodem zase o třech chodech). 

A po něm přišlo to největší uskalí - jazyková škola. Někteří dokonce venku navrhovali, že dovnitř nepůjdeme! 

Nakonec tak zle nebylo, 90 minut uběhlo jako voda. Škola působí profesionálně, dostali jsme různé materiály - vzdělávací i propagační a zapůjčili nám učebnice. Text o horolezectví někteří zvládli snadno, jiným dal kapku zabrat. Ale přežili jsme, zitra to bude jen lepší.

Protože ráno byla kultura, strávili jsme zbytek dne konzumně, tedy nákupy.  

Nové poznatky:

1. Večeřová restaurace vede nad obědovou, ale rozhodně si není nač stěžovat.

2. Konverzovat se dá s kdekým, i když ten mladík v metru měl fakt dost.

3. Vztahuje se naše pojistka i na úraz na skateboardu? A na kousnutí koněm?

4. Vánoční stromeček může stát i 350 €!

Zítra sjedeme do Prátru. Kultura bude zase až ve středu spolu s výletníky.


Mrtvé úterý

Šárka Lísková, kvarta

Dnes jsme vstávali o půl hodiny dříve. Nikdo z toho nebyl nadšený, všichni byli úplně mrtví. 

Dopoledne jsme měli jasný cíl - Prater. Po cestě jsme si prohlédli kostel na Mexiko-Platz a došli jsme až k Dunaji. Původně jsme si chtěli vyfotit UNO City i s řekou, ale byla mlha a mrtvo. Vrátili jsme se jednu stanici metrem a dorazili jsme do Pratru. Váhali jsme nad tím, jestli se svézt na Wiener Riesenrad, ale mlha i cena nás odradily. Rozhodli jsme se, že si tedy projdeme Prater, ale po pár minutách jsme zjistili, že je i zde úplně mrtvo. Dlouho jsme se nezdrželi a pokračovali jsme směrem Hundertwasserhaus, pořídili jsme pár fotek a autobusem jsme úplně mrtví dojeli na oběd. Po škole jsme zamířili zpět na ubytování. Cestu jsme si zpestřili procházkou v zahradách Belvederu. 

V naší večeřové restauraci, kde jsme měli oběd, jsme dostali extra velký sachr dort jako pozornost podniku, ale za to nás v naší obědové restauraci, kde jsme večeřeli, moc nenasytili. Jsme rozežraní a hlady mrtví. 

Po večeři jsme se ještě projeli tramvají a obdivovali jsme noční Vídeň, která rozhodně mrtvá nebyla.

Den invaze

Hana Davídková

Dnešek jsme kromě jídla a školy strávili celý den spolu s výletníky z Mělníka. O tom na stránky školy napíšou sami, my dnes přikládáme jen fotky z jazykové školy ActiLingua, v níž se vzděláváme. Tentokrát jsme měli den jazykových her.


Zima a déšť

Karolína Helemiková, kvarta

Ráno jsme se hned po snídani, probíhající formou švédského stolu, vydali na Schönbrunn.Tam jsme si prohlédli některé z komnat Sissi, císaře Františka Josefa I. či Marie Terezie.

Následně jsme vyrazili do muzea kočárů , ve kterém jsme mohli spatřit obrazy koní, kočáry pro dospělé i děti a také některé šaty Sissi a Františka  Josefa.

 V pozdějších hodinách jsme si prošli Dolní Belveder s výstavou Klimt, Kokoschka, Schiele: Ženy.

Nejdříve nám tato výstava pomáhala s představou o moderním umění (a také nás vnitřní prostory ohřívaly od chladného počasí). Ovšem když jsme se dostali do oddělení, kde malíři vystavovali obrazy žen, na kterých bylo vidět vše v polohách, které ukazovaly ještě více, pochopili jsme, že tato expozice už pro nás není přínosná.

Následně jsme si prohlédli abstraktní moderní umění Hanse Bischofshausena.

Večer jsme měli volný program. Někteří ho využili na nákupy dárků, ostatní odpočinkem po náročném dni.

Ve škole jsme četli německou detektivku Das Gold und die alte Dame.

Oběd se dnes velice vydařil, jídlo bylo zatím z obědové restaurace nejlepší a porce největší.Večeře byla opět báječná, ale po ní jsme se spíš kouleli.

Fakta dne:

1. I pytlíky napuštěné vodou se dají považovat za moderní umění.

2. Na rakouských demonstracích platí pravidlo: Kolik demonstrantů, tolik policistů hlídacích demonstraci.

3. Neposlouchejte učitele, když říkají, že si nemáte brát deštníky, a stránky o počasí, když tvrdí, že bude hezky.


Náročný pátek

Hana Davídková

Pátek byl neobyčejně dlouhý. Ranní cíl byl jasný: Primark. Studenti celou dobu po ničem netoužili víc. A tak jsme se dopoledne hrnuli až na jižní periferii Vídně, abychom strávili dvě hodiny ve vysněném nákupním středisku. Protože jsme ale dávno znalci vídeňské dopravy, jelo všechno jako po drátkách. Dokonce jsme i dorazili na oběd dřív a stálo to za to, fish and chips.

Poslední školní den pak taky uběhl velmi rychle, Shrek v němčině byl mimořádný zážitek. Naše lektorka Lisa dnes slaví narozeniny, tak jsme jí na závěr zazpívali Happy Birthday.

Věděli jsme ale, že jsme ještě nesplnili jeden cíl, neviděli jsme dosud Klimtův Polibek. Proto jsme od školy rychle proběhli přes botanickou zahradu a těsně před uzavřením jejích bran dorazili zkratkou k Hornímu Belvederu, kde se mimo jiné nachází sbírka děl Gustava Klimta. Výhodou je, že veškerá státní muzea a galerie jsou pro neplnoleté žáky zdarma, proto jsme jich taky stihli navštívit tolik.

Polibek zrovna blokovala skupina Japonců, ale my jsme si hodně přišli na své u jeho repliky, kde se smělo fotit.

Pak už jsme stihli jen večeři a zkrášlit se na vánoční párty naší jazykovky.

Ta nás nakonec úplně nenadchla, zazpívali jsme si pár německých koled a hlavně jsme dostali certifikáty o absolvování kurzu, ale protože se tam moc nedělo, zkusili jsme si ještě před slíbeným kurzem vídeňského valčíku zatančit sami a pak jsme prchli. Tanec klukům ovšem vydržel ještě i na zastávce tramvaje.

Zítra jedeme domů. Týden nám utekl velmi rychle, ale jsme tu jak doma. Vídeň a její skvosty jsme prozkoumali opravdu důkladně a i ta němčina se snad zaryla někam pod kůži. Každopádně to byla mimořádná příležitost a my jen doufáme, že se bude někdy opakovat.