Nainstalujte si prosím Flash Player

Nainstalujte si prosím Flash Player











































Gymnázium Jana Palacha, Mělník - idatabaze.czGymnázia - idatabaze.cz

Jak jsme se ztratili

Magdaléna Tydrichová, oktáva

„Myslím, že jsem Pavla ztratil, ale prosím tě, nedívej se tak vyčítavě.“

A takhle to všechno začalo. Ne nadarmo má Malá vánoční povídka podtitul Jak jsem se ztratil. Ludvík Aškenázy nám v ní s poetikou sobě vlastní vypráví příběh malého Pavla, který se na Štědrý den ztratí svému tatínkovi kdesi v pražských uličkách. Ale zatímco každé druhé dítě by plakalo a mělo strach, Pavel jako by si vůbec neuvědomil, co se stalo. A tak se spolu s diváky vydá pražskými uličkami vstříc svému krátkému, ale pestrému dobrodružství.

„Je určitě Štědrý večer?“ řekl kůň. „Abych nepovídal o všedním dnu!“

Vánoce z příběhu opravdu čiší, ať už v podobě stromečku, kapra nebo lampáře rozsvěcujícího plynové lampy za zvonkového doprovodu koled. Z celého příběhu sálá taková něžná a naivní atmosféra, při které si snad ani nelze nepředstavit rozzářené dětské tváře, světla svíček nebo cokoliv jiného, co máme spojené s Vánoci. Vše je umocněné tajuplným prostředím, protože malý Pavel se potuluje liduprázdnými uličkami Staré Prahy, Kampy a Malé Strany, kde se dějí různá kouzla, která nám ve všední dny zůstávají skryta – kapři se smějí, koně mluví a pod lampou se choulí děvčátko se sirkami.      

„Pane, pojďte, rozesmějeme kapra... Pane, podívejte, ten kapr se usmál. Ale není to tak jisté, protože u kapra se to nikdy neví jistě, rybám se totiž nesmějí oči.“

Na cestě nás provází i naživo hrané písničky ze 60. let, které někdy doplňují příběh, většinou s ním ale nesouvisí a „pouze“ nostalgicky dokreslují charakter doby. Protože pro mě osobně je tato doba už trošku vzdálená, mnohem víc jsem ocenila různé „poznámky na okraj“. Ve zdánlivě jednoduchých dialozích totiž můžeme objevit plno krásných myšlenek, které se při prvním poslechu možná nezdají tak hluboké, jak by měly. Někoho jiného mohlo pobavit zpracování Jana Borny, díky kterému je představení opravdu dětsky hravé. Zkrátka si myslím, že každý si v tomto představení nalezl své. Někdo zavzpomínal, někdo si i trošku zafilozofoval, mnozí se pobavili a všichni určitě ocenili vánoční jemnost a pohlazení.

Nakonec jsme se mezi řádky příběhu ztratili všichni, a nalezli jsme se až úplně večer, kdy se Pavlík vrátil domů, aby nám ještě připomněl:

„Ztrácejte se, prosím, jen v těch nejnutnějších případech.“