Nainstalujte si prosím Flash Player

Nainstalujte si prosím Flash Player











































Gymnázium Jana Palacha, Mělník - idatabaze.czGymnázia - idatabaze.cz

Shakespeare by se divil

Magdaléna Tydrichová, septima

Dne 13.3. jsme se s Klubem mladého diváka vydali do Divadla v Dlouhé na představení Macbeth, jehož autorem není nikdo jiný než William Shakespeare. Vždycky jsem věděla, že tento světoznámý dramatik je zárukou kvality, ovšem až doposud jsem žila v domnění, že přes všechnu nadčasovost Shakespearových témat jsou mi jeho hry vzdálené jako ten nejvzdálenější kout středověké Anglie. Z tohoto omylu jsem byla ale rychle vyvedena.

Macbeth je tragédie tak známá, že někoho sotva překvapí svým dějem. Režisér Jan Mikulášek si toho ale byl vědom a připravil nám o to nevyzpytatelnější zpracování.  Velmi zajímavé bylo už třeba to, že klasický překlad plný básnických obrazů, vznešené mluvy, ale i králů a čarodějnic zasadil do zcela moderního prostředí. 

Hra byla celá protkaná zajímavými detaily, u kterých člověk občas váhal, jaký je jejich skrytý význam. Vražedným nástrojem zde nebyla dýka, ale obyčejné nůžky. Místo vyznamenání král svým věrným uděloval čajové sáčky a asi navždy pro mě zůstane záhadou, proč se z ničeho nic snesla nad mrtvého krále digestoř.

Některé pasáže textů, které známe z knihy, ve hře divák neuslyší. Může je ale najít v různých symbolech. Zavraždění manželky a dětí Macbethova konkurenta zde bylo znázorněno krví, která vytékala z rodinného piana, a kam se poděly monology o tíze svědomí? Že by do nesmlouvavě a monotónně tikajících budíků?

Ano, místy se hra podobala nějakému obrazu, či spíše spoustě obrazů poskládaných za sebou. Díky skvělým výkonům herců však vše vypadalo naprosto věrohodně. Já osobně bych ocenila především výkon Lady Macbethové, která dokázala být ve správném okamžiku přesvědčivě ambiciózní, sobecká, bezcitná, nenávistná, pomstychtivá, šílená i zoufalá.

Celou situaci skvěle dokreslovala vhodně zvolená hudba – vypjaté party smyčců vyvolávající napětí střídaly až absurdně veselé písně a to všechno dohromady dodávalo každému okamžiku ještě lepší atmosféru.

Abych to shrnula, hra byla zkrátka po všech stránkách zajímavá a rozpracovaná do těch nejmenších detailů. Možná i proto jsem se ani na okamžik nenudila, nejsem schopna nalézt nic, co by mě zklamalo, a jedním dechem mohu představení všem vřele doporučit. Ale pospěšte si, derniéra bude už v květnu!