Ve středu 14. 10. jsme vyjeli do Prahy na představení s názvem David a Goliáš aneb Pepička to zařídí, které se odehrálo na prknech Stavovského divadla. Herci nás však nepřenesli o několik tisíc let nazpátek do víru biblického příběhu, nýbrž o pouhých pár desítek – do roku 1915.

Rámec příběhu tvoří předvolební souboj maloobchodníka Davida s velkoobchodníkem Kittrichem o post radního. Taková pře by ovšem neskončila dobře, nebýt Davidovy vzdělané dcery Pepičky. Právě ona udává celé hře tempo. Všechny má omotány kolem prstu – od chudého ochotnického herce, přes oblíbenou operní pěvkyni, až po synka pana Kittricha. Dveře od kanceláře, kde se odehrávají všechna důležitá jednání, čili celé představení, se téměř nezavřou. Postavení dotyčného hosta určuje čalouněná židle s bohatým zdobením, jež se, jakmile vidí někoho, kdo jí není hoden, už poroučí pryč. Josefa si upletla šikovnou pavučinku známostí a poté už jen tahá za jednotlivé nitky tak, aby se pěkně zamotané klubko složitých milostných, rodinných i politických vztahů rozvázalo ke spokojenosti všech přítomných.

Z hlediště se zvedaly salvy smíchu při sledování obdivuhodného výkonu zmiňované Pepičky v podání Petry Špalkové. Ze známějších jmen nám bylo dopřáno výkonu Václava Postráneckého či Františka Němce.

Ohlasy na představení se nesly jen v kladném duchu. Ze sedadel se diváci zvedali s úsměvem na rtech a rukama celýma bolavýma od bouřlivého potlesku.