Dne 4. října se na autobusovém nádraží ve 8:45 sešli postupující do krajského kola Logické olympiády. Ze sekundy to byl Antonín Šámal a Vanda Zandlová, za tercii Lucie Procházková a z kvarty Vojtěch Braunšveig, Jana Svobodová a Zuzana Valsová. Potom ještě jako zástupce vyššího stupně gymnázia z kvinty Lenka Kodrlová, ze sexty Magdaléna Tydrichová a Pavel Procházka. Ještě spolu s nimi postoupila Anna Rýdlová, ale ta účast v krajském kole odmítla.

O chvíli později dorazila paní profesorka Hilská, které jsme odevzdali papíry, které Mensu opraňovaly zveřejnit fotky s námi a byly nutné pro účast (oba sekundáni své papíry zapomněli, ale vyřešilo se to, chválabohu). A v 9:00 jsme my všichni vyrazili autobusem do Prahy.

Přibližně v 9:45 jsme vystoupili v Holešovicích a tramvají číslo 22 jsme pokračovali v cestě. Následoval přestup na tramvaj 25, na kterou jsme museli chvíli čekat, jelikož ujela ta předchozí, přičemž Jana dostala rychlokurz hledání v jízdním řádě pražské MHD a tramvají. Kvůli zpoždění s 25 jsme potom taky dvacet minut čekali na autobus 164, který nás měl dovézt až ke gymnáziu Mensy. Nikomu se nechtělo čekat, takže jsme se rozhodli jít pěšky, ale uvědomili jsme si, že nikdo z nás neví, kudy jít, a především to, že je to hodně daleko. Takže jsme došli k nejbližší křižovatce a vrátili se. Při cestě zpátky jsme si chvíli povídali na téma, že je chladněji než ráno a že jsme se alespoň hezky prošli. U kostela, který jsme měli při cestě z křižovatky zpátky k zastávce autbusu, nás požádala profesorka Hilská, abychom udělali spořádanou skupinku před bránou. Vytáhla všudypřítomný foťák a seřadila si nás hezky symetricky. Poté, co také donutila vylézt ty, co se schovávali za řadou vzadu, udělala fotku a my jsme vyrazili dál po asfaltovém chodníku.

Autobus č. 164 konečně dorazil. Čtyřminutová jízda nás posunula opět o něco blíže ke gymnáziu, kde se konalo krajské kolo. Méně nadšení jsme však byli, že zbytek musíme pěšky. Poté, co jsme nalezli vchod u tělocvičny, jsme se ještě vyfotili u plakátu Mensy a vešli jsme dovnitř a jsem si skoro jistá, že většina cítila trošku trému. Ještě si nás rozdělili do různých skupin a v 11:40 jsme započali psaní. Jako první skupina šla sekunda a s ní tercie a kvarta. 

Když jsme v 12:30 skončili a všem se podařilo dostat do jídelny, byla vytažena Citadela (jedna ze složitějších karetních her), vysvětlena pravidla, a strhl se velký boj o vítězství. Hráčů bylo pět: Vanda, Lucka, Tonda, Vojta a profesorka Hilská. Nebohý Vojta byl hodně dozadu odstrčen tím, že když už si konečně vzal dobré karty, tak byl herně zabit, okraden, a dokonce mu byly i karty sebrány. Po urputném boji, kdy se také zničilo několik postavených budov Lucce, se znal vítěz, o kterém nemohlo být pochyb už na začátku: paní profesorka Hilská. Vanda skončila na druhém místě, Lucie byla třetí, Vojta čtvrtý a Tonda poslední, protože jaksi nepochopil pravidlo, že do bodování se nezapočítává, kolik měl kdo na konci hry peněz. Ještě jsme si stihli zahrát Mlsného kocoura ve složení: profesorka Hilská, Jana, Tonda, Lucka a Vojta. Vítěz už bohužel nebyl zaznamenán, ví se jenom, že to byl lítý boj.  

Následně jsme se vydali na cestu zpátky, která kupodivu proběhla téměř bez potíží, tedy jen co jsme našli zastávku. Potíž nastala ve chvíli, kdy Lucka zjistila, že ztratila lístek na cestu zpátky a ten předchozí pochopitelně vyprchal. Což ovšem znamenalo, že při čekání na tramvaj 25 jsme museli počkat, až si naťuká lístek z automatu. Vůbec jí to nešlo, automaty na jízdenky se vždycky vyznačují tím, že prostě odmítají spolupracovat. Profesorka Hilská jí s tím šla pomoci a právě ve chvíli, kdy se vítězoslavně vracely s lístkem, nám odjela tramvaj. Což nám zaručilo pět minut dalšího čekání. Lucka zatím spočítala drobné v peněžence a potom prohlásila slavnou větu celého výletu: ,,Tak, ještě dvě koruny a budu mít i na bus." V té chvíli zaskřípěla kola přijíždějící tramvaje.

Cestou do Holešovic jsme probírali testy z olympiády, zkoumali podrobně úlohu se stromečky a smáli se při jedné z nejlehčích. Jak se ukázalo, Magda si pamatovala téměř všechna zadání (nebo možná i všechna, to nám neřekla) úloh, které měla v testu. "Hádejte, co je to za přísloví: Zemědělská usedlost řízená mystickými bytostmi se vyznačuje nízkou produktivitou, ale velkou spolehlivostí." Nikdo nevěděl, takže nám bylo prozrazeno, že se jedná o ,,Boží mlýny melou pomalu, ale jistě." Mladší skupina se snažila si vzpomenout na to, jak znělo zadání pro "Jednooký je slepcům králem.", ale dostala se jen k tomu, že tam byla vizuální porucha a ještě něco takového. Nakonec jme však dorazili do Holešovic bez jakýchkoliv dalších problémů. Většina odjela autobusem zpět do Mělníka, některé vyzvedli rodiče.
Hodně z nás se těší, že pojedeme příští rok zase a budeme mít s sebou i nějaké nové tváře.

Fotoalbum: