Internet nám nepomůže, stěžují si děti

Liberec, Mělník - Zajímají ho auta. Asi jako každého dvanácti či třináctiletého kluka. Jenže prohlížet v časopisech nebo na internetu mu nestačí. Chtěl by se věci dostat pořádně na kloub. Jak vypadá motor, jak při novém vývoji slouží počítačové modelovací systémy, co musí technik znát při konstrukci automobilů?

Odpovědí na to se dvanáctiletý Tonda nedočkal ani v hodinách fyziky, ani v žádném kroužku. „Chtěl bych se naučit víc o autech, o jejich konstrukci, o nejnovějších technologiích. Chtěl bych se podívat, i jak motor vlastně podrobně vypadá, ale k tomu bych se takhle zblízka nedostal,“ řekl mi tenhle vyčouhlý kluk gymnazista, který bude do Liberce na Dětskou univerzitu jednou za měsíc dojíždět až z Mělníka.

To, že to znamená vstávání brzy ráno, aby se sem s dalšími spolužáky dostal, a obětovat celou volnou sobotu, mu nevadí. To, co se tu během šestihodinových seminářů dozví, mu za to stojí.

„Chtěl bych jednou pracovat ve vývoji automobilového průmyslu,“ má už teď Tonda jasno. Stejně jako jeho spolužačka Lucka. Ta chce pro změnu studovat „MATFYZ“ a v budoucnu pracovat jako programátorka. Na Dětské univerzitě si proto vybrala obor robotika a elektrotechnika. „I když se z internetu o nových technologiích hodně dozvíme, nemůžeme si je nikde vyzkoušet,“ takhle doslova odpověděl na otázku, co ho sem přivedlo, Jakub z mělnické primy, který touží jednou po své firmě, v níž by realizoval své vlastní patenty. Jen o něco málo starší Honza se zase touží věnovat technologickým novinkám na železnici. Profesorka Dana Hilská své svěřence, zejména ty starší, pozoruje s velkým uspokojením.

„Ještě nevím, kterému oboru se budu v technice věnovat. Asi tomu, co bude, až vyrostu, potřeba,“ odzbrojí mě svou úvahou Jakub. Desetiletí manažerů zdá se odzvonilo.