Vše začalo v brzkých ranních hodinách, přesněji v 7.20, kdy byl dohodnut sraz na vlakovém nádraží Mělník a odkud jsme s přestupem ve Velkém Oseku dorazili do Libice.

Po pohodlné jízdě vlakem nás čekala o něco náročnější, nicméně také příjemná pěší část cesty. Po krátkém úseku nás čekal hlavní bod výpravy - památník Slavníkovců - kde bylo možné zhlédnout základy kostela a informační panely o významném českém rodu. Některé informace také doplnila naše třídní profesorka a tak jsme mohli pestře rozšířit své znalosti.

Je čas opustit památník a vydat se dále po cestě. Následuje krásná cesta podél Labe, táhnoucí se až k rozkvetlému lázeňskému městu Poděbrady. Nádhernou přírodou po udržované cestě bylo možné pořídit opravdu hodnotné fotografie. Třpytící se voda, krásně modré nebe s občasnými bělajícími mraky a napůl zarostlý břeh s občasně vykukujícími Poděbrady přímo vybízely k fotografování, kterého jsem se s potěšením ujal. Pár dobrovolníků cestou neváhalo a jalo se krmit kachny, které po nás hladově natahovaly své krky, stejně jako jejich mláďata.

Po příjemné, hodinu a půl trvající, procházce se konečně objevuje poděbradský zámek, jehož renesanční vzhled spojený s barokním vzhledem věže dává předzvěst, že vcházíme do krásou překypujícího města. Přecházíme říčku, obcházíme zámek a ocitáme se na náměstí, kde je vyhlášen dlouhý, půl druhé hodiny trvající, rozchod. Každý s ním naložil dle svého nejlepšího uvážení... Někteří jej trávili na náměstí, jiní využili k občerstvení a pak tu byli tací, jako já, kteří jej využili na prozkoumání (a samozřejmě vyfocení) města a objevení jeho krás, ale nakonec jej přeci jen každý završil sezením.

Rozchod končí a je na čase se posunout dále. Pár z davu vyčnívajících jedinců, jež chtěli pokračovat v chůzi až do Nymburka, přehlasováno a nezbývá nic jiného, než změnit původní plán cesty a jít na vlak již v Poděbradech. Tento tah nám ušetřil síly i bezmála dvě hodiny času, jinak trávené chůzí do Nymburka. Cestou na nádraží jsme šli kolem kolonády a pramenu s vodou, jež měla kovovou pachuť a děsně páchla, nicméně prý pomáhá, ale přeci jen bych raději šel do normální ochucené a perlivé Poděbradky.

Po dni stráveném na udržovaných parcích krásného města a v přírodě podél Labe je na čase se vrátit domů. Ačkoliv cesta nebyla nikterak namáhavá, panovala nálada unavených lidí, mohlo za to vydařené, avšak přespříliš hřejivé, počasí. Vydařené úterý ve znamení Slavníkovců je u konce a nezbývá nic jiného, než poděkovat naší třídní pani profesorce za zorganizování cesty do Libice i Poděbrad a těšit se zase na další exkurzi.

Fotoalbum: