Nainstalujte si prosím Flash Player

Nainstalujte si prosím Flash Player

[CNW:Counter]

¡Que viva España!

text: Eva Čáslavová, foto: Jiří Brnula, 2. B

Sice byla cesta dlouhá, ale vidina španělského pobřeží nás udržovala v dobré náladě po celou dobu. Zhruba po 22 hodinách jsme konečně dorazili na místo určení, a to do městečka Malgrat de Mar na pobřeží Costa del Maresme. Nedlouho po příjezdu nás ubytovali a my měli celé odpoledne na to být na pláži, kde jsme se snažili nabrat síly na další dny.

Bohužel tento výlet se nedá shrnout do pár řádků, které by každý přelétl očima, kouknul na několik fotek a nechal to být. Tento výlet byl naprosto úžasný, a o Španělsku bychom dokázali vyprávět celé hodiny. Nejenom o pláži, nebo cestě busem, ale hlavně o příjemně strávených dnech a úžasných výletech. Například podél pobřeží, či návštěvě horského kláštera Monserrat. Nebo naopak o návštěvě kouzelného městečka Gerona a Figueres, rodiště slavného malíře Salvadora Dalího. Snad nejdůležitější návštěvou, pro všechny, byla Barcelona, hlavní město Katalánska. Zde jsme mohli vidět katedrálu Sagrada Familia, park Güell, prošli jsme se po promenádě La Rambla a nakoupili mnoho suvenýrů. Avšak nejvíce si všichni (a to nejenom nadšení fotbalisti z Plzně, ale i naši zástupci) užili návštěvu stadionu FC Barcelona. Tam jsme si mohli prohlédnout muzeum a Camp Nou, ze kterého byli, jak se zdá, unešení opravdu všichni.

Nesmím opomenout zmínit se o báječných snídaních a ještě lepších večeřích, které jsme měli v hotelu a to formou švédských stolů, kde jsme každý den měli na výběr z velkého množství hlavních jídel, příloh, dezertů, ovoce, zeleniny a zmrzliny.

Ani v poznávání španělského životního stylu jsme nezaostávali. Mohli jsme poznat pravý noční život ve Španělsku. Nebo naopak jejich jídlo, jako je paella, či tapas a ochutnat pravou španělskou sangríu. Samozřejmě jen v přiměřeném množství.

Avšak tak jak příběh začíná, musí také jednou skončit. Ani jsme si to neuvědomili a už tu byla sobota a posledních pár hodin před odjezdem. Ty jsme strávili ještě u moře, či u bazénu a ve tři hodiny odpoledne jsme vyrazili směr Česká republika. Zpáteční cesta nám utekla překvapivě rychle. Nejspíš to bylo způsobené tím, že jsme jí celou prospali, jak jsme byli z celého týdne utahaní. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli na Mělníku, kde na nás čekali netrpěliví rodiče, kteří se těšili, až jim povíme všechny naše zážitky.

Ale jak jsem se již zmiňovala, tohle je jen část toho všeho, co jsme zažili. A o tom a dalším by se dalo vyprávět hodiny a hodiny. Ale pokud nechcete jen poslouchat a opravdu něco zažít, doporučuji neváhat a příště vyrazit s námi na ten nejlepší výlet, jaký jen mohl být.