Vratislav Šťovíček

29. 2. 1936 se v  rodině Šťovíčkových narodil syn Vratislav. Tehdy je asi nenapadlo, že by z něj mohl vyrůst velmi nadaný spisovatel s ojedinělou fantazií, citem pro mateřský jazyk a vynikající zásobou slov. Se psaním začal v době, kdy studoval na mělnickém gymnáziu, tam se začal projevovat jeho literární talent. Jako mladý jinoch psal romantické básně a verše, později se pustil  i do pohádek. Buď byly  jeho původní  nebo převyprávěl  pohádky jiných autorů. Dále také překládal texty, psal články a nepřestal ani se psaním básní. Jeho díla se dočkala vysokého uznání  i obliby u čtenářů.

Po promoci v r. 1969 (Filozofická fakulta University Karlovy, obor angličtina – indonéština) pracoval jako odborný asistent na katedře algebraické lingvistiky na téže fakultě (výzkum automatických překladů, resp. matematický popis jazyka). V době „normalizace“ musel ze školy odejít. Střídal různá zaměstnání a později byl registrován jako umělec ve svobodném povolání.

Přes 25 let intenzivně spolupracoval s  redakcí dětského vysílání Československého rozhlasu. Překládal prózu a  poezii  z anglosaského světa, ale také indonéské básníky. Nakladatelství Artia mu vydalo celkem 27 titulů pohádkových knih v mnoha významných jazycích světa (např. v anglicky mluvících zemích jich vyšlo více než 1 milion výtisků). Svou lásku k poezii uplatnil i ve spoluprácii s velvyslanectvím Indonésie při přípravě   mnoha večerů  indonéské poezie v pražské Viole.

Pro své knihy získal i mnoho vynikajících ilustrátorů, patřil k nim mimo jiné i malíř Jaroslav Šerých.

Rodnému Mělníku zůstal Vratislav Šťovíček věrný celý život. Jemu na počest napsal řadu článků  a  básní. Po dlouhá desetiletí také působil v divadelním spolku Vojan, spolupracoval s Novým divadlem a zúčastňoval se mnohých kulturních aktivit – vždyť byl i výborným recitátorem. Vše, co napsal, bylo osobité a láskyplné.

Jeho básnické srdce dotlouklo po dlouhé, těžké nemoci dne 27. ledna 2004.