Vnuk Nick, již dávno odrostlý matčinu lůnu a toužící po samostatném životě, se pravidelně při nedělních obědech potýká se svými prarodiči o smyslu svého života. Napětí mezi dvěma generacemi vzroste ve chvíli, kdy vnuk dostane jedinečnou pracovní příležitost v dalekém Seattlu. Obě dvojice prarodičů se snaží využít všech prostředků, jen aby jejich Nick neodcestoval daleko od domova po vzoru sestry či vlastních rodičů.

K zajímavému zabarvení příběhu přispívá i situace, že rodina žijící v New Jersey má italské kořeny. V průběhu hry dochází k dojemným scénám, kdy starší generace vzpomíná na své mládí. Jednou z nejemotivnějších bylo bezesporu vyprávění dědečka Franka o jeho italském otci, který jej v útlém věku posadil na loď do Ameriky, aby mu zajistil lepší budoucnost. Duch minulosti diváka zasáhl také v podobě černobílých fotek z mládí dotyčných herců.

V průběhu inscenace si člověk uvědomuje, že přihlíží docela běžnému výjevu ze života. Důraz na rodinu, jež klade životními zkušenostmi ošlehaná generace, které oponuje po svobodě a kariéře lačnící mládí – právě to se prolíná celou hrou. Možná, že si někteří z diváků uvědomili, že by opravdu měli více držet s rodinou, jak se během celého představení připomínalo ve zvolání „Tengo familia!“

Hra byla velice dynamická. Poklidné, leckdy melancholií prosycené pasáže, se střídají se zvučnými, hádkami nabitými, scénami. Nejednou se z hlediště ozývaly hlasité salvy smíchu po vtipných poznámkách, jimiž staří lidé jen hýřili. Výbornému výsledku přispěly také výkony herecké elity, kterouž Jiřina Jirásková či Petr Kostka bezesporu je.

Když jsem opouštěla divadlo, zaslechla jsem ze skupinky mladých dívek, že je konec hry téměř rozplakal. To, spolu se závěrečným bouřlivým potleskem, svědčí o tom, že hra zasáhne každou věkovou generaci.      

V letošním roce máme před sebou poslední představení, na které se vydáme dne 28.4.2010. Jedeme do divadla Komedie na hru Lvíče od Josefa Škvoreckého. Začátek představení je ve 20:00, odjíždíme v 18:30.