Nainstalujte si prosím Flash Player

Nainstalujte si prosím Flash Player











































Gymnázium Jana Palacha, Mělník - idatabaze.czGymnázia - idatabaze.cz

Uctění památky Jana Palacha

Lucie Veselá, 3. A

Je úterý 16. ledna a my, 3. A, se i přes ne zcela příjemné počasí vydáváme každý po své trase do Ládví, kde máme v 9:00 domluvený sraz. Po příchodu posledních opozdilců již všichni spolu s pí prof. Pořízkovou a Kloučkovou vyrážíme metrem až na stanici Flora, odkud po kontrole dvou revizorů, která se některým z nás dost prodražila, jdeme vstříc rozlehlým Olšanským hřbitovům. Zde je totiž první zastávka na naší naplánované trase. Někteří z nás se obávají, že námi hledaný hrob na tak obrovské ploše nenajdeme, ale opak je pravdou. Zmocňuje se nás zvláštní pocit respektu. Před námi je místo posledního odpočinku Jana Palacha, studenta jen o pár let staršího než my, který právě 16. ledna roku 1969 obětoval svůj život na protest proti tehdejším poměrům v Československu po okupaci armádami států Varšavské smlouvy. Jeho hrob od Olbrama Zoubka působí poměrně skromně, ale na rozdíl od těch okolních zde stojí mnohem více svíček a květin mnohdy se stuhami v národních barvách. Za skoro úplného ticha sem pokládáme další svíčku a bílé růže. Čteme si Palachův dopis na rozloučenou a detailnější informace o jeho zdejším hrobu. Mezitím za námi dorazila tercie, a tak jí uvolňujeme místo a přemisťujeme se tramvají na stanici I. P. Pavlova.

Začíná se ochlazovat a po výstupu z tramvaje již padá sníh s deštěm. Míříme do Legerovy ulice, kam byl po svém činu Palach převezen na Kliniku popálenin FNKV a kde také po třech dnech na následky rozsáhlých popálenin zemřel. Dnes je tato budova v dezolátním stavu, ale přesto i zde leží pár svíček. Kdyby na zdi mezi okny nevisely černobílé fotografie se jmény a daty úmrtí Jana Palacha a Josefa Toufara, který zde o 19 let dřív také skonal, asi nikdo by nepoznal, že v tomto domě někdy byla první specializovaná klinika popálenin.

Za neustupujícího deště odcházíme před budovu Národního muzea k asi nejvýznamnějšímu místu naší trasy. Právě tady se totiž dvacetiletý student Filozofické fakulty polil hořlavinou a zapálil. Pro mnohé z nás je takový skutek až nepředstavitelný, a proto naše přítomnost zde i „plačící“ počasí ještě umocňují pocit respektu a uznání. Přidáváme hořící svíčku a opět čteme. Nejdříve vzpomínky zdravotní sestry na poslední tři dny Janova života, kdy ho ošetřovala, a poté opět detailnější informace, co přesně se tu před 49 lety událo. Přesouváme se přes rušnou silnici více do centra Václavského náměstí, kde se krátce zastavujeme ještě u pamětní desky Jana Zajíce, který se po vzoru Jana Palacha ze stejného důvodu obětoval dne 25. února 1969. Jelikož je nám již ukrutná zima a máme hlad, dáváme si hodinový rozchod, abychom se mohli občerstvit, a hlavně se zahřát.

Scházíme se na dolní části náměstí a jdeme k Filozofické fakultě, kde máme možnost vidět Palachovu posmrtnou masku připevněnou na zeď v blízkosti hlavního vchodu. Naší poslední zastávkou je památník, který tvoří dvojice objektů, Dům syna a Dům matky. Pomník má připomínat hořící pochodeň s plameny. Vytvořil ho americký sochař českého původu John Hejduk. Jeho součástí je i deska s básní Pohřeb Jana Palacha od Američana Davida Shapiro.

A to už se dostáváme na konec naší exkurze, rozcházíme se a každý se vydává svou cestou. Chtěli bychom poděkovat profesorkám Pořízkové a Kloučkové za pedagogický doprovod a vedení školy za možnost vycestovat na tato památná místa.