Nainstalujte si prosím Flash Player

Nainstalujte si prosím Flash Player











































Gymnázium Jana Palacha, Mělník - idatabaze.czGymnázia - idatabaze.cz

Přírodovědně-turistický kurz

Štěpán Vejvoda, sexta



Ve středu 21. června  se sešla v učebně biologie naše dvanáctičlenná přírodovědná skupina. Pod vedením profesorek Lenky Pořízkové a  Romany Niemcové  jsme se stali účastníky přírodovědně-turistického kurzu.

 

První část programu byla, jak už jsem naznačil, ve škole. Měli jsme teoretickou přednášku o první pomoci s bývalými studenty gymnázia Václavem Dědičem a Pavlínou Šámalovou. Oba lektoři se  laickou první pomocí zabývají již několik let a v současné době spolupracují s mělnickým červeným křížem. Mluvili jsme  s nimi například o tom, co dělat při bouračce, jak pomoct člověku v šoku nebo kdy je vhodné zahájit resuscitaci.

 

Po přednášce jsme ještě měli čas dokoupit věci, které jsme si zapomněli, většinou to byla svačina a nebo také  zubní kartáček. Poté jsme se autobusem dopravili až na místo pobytu, kterým byla chata Správy CHKO Kokořínsko - Máchův kraj v Kokořínském dole.

Vybalili jsme si věci a šli na oběd do restaurace U Pobudy. Po návratu na chatu jsme přešli na praktickou část první pomoci. Vyzkoušeli jsme si resuscitaci, vyproštění zraněného z auta a tlakový obvaz. Na závěr jsme sehráli scénku, při které někteří z nás předstírali určitý zdravotní problém nebo u nich byly maskováním navozeny následky úrazu  a ostatní se pak snažili rychle pochopit,  co se stalo, a  pokusili se v rámci svých možností poskytnout první pomoc. „Ošetřovali“ jsme tak například popáleniny, tržné rány, bodnutí hmyzem, ránu na hlavě  nebo  epileptický záchvat.

 

K večeru naši skauti připravili oheň a opékali jsme špekáčky a párky. První den byl velmi zajímavý, akorát pro některé trochu vyčerpávající.

 

A to jsme ještě netušili, že den druhý zahájíme již v 7:10 odjezdem do Mšena  a poté 23kilometrovým putováním po Kokořínsku. Ve Mšeně jsme na náměstí posnídali v Baťovně paní Jany. Ta o našem hladovém ranním příchodu věděla díky paní profesorce Dvořákové, která nám zde snídani předem zařídila. A poté jsme vyrazili po modré turistické značce do Lobče za naším cílem. Tím byla technická památka parostrojní pivovar. Provedl nás sám pan majitel a správce pivovaru architekt Pavel Prouza, který spolu se svojí manželkou, také architektkou, chátrající pivovar koupili a již deset let pracují na jeho záchraně. Od roku 2015 se zde po více než sedmdesáti letech znovu vaří pivo. Při prohlídce nového pivovaru nás zaujala nerezová varna plná voňavé chmelové mladiny, sladký  křupavý slad a hořký slisovaný chmel. Na spilce jsme zjistili, že kvasinky v otevřených vanách neuvidíme, protože zde pivo kvasí modernějším uzavřeným a řízeným způsobem. Výsledný chmelový mok je tak v závěru kvašení nasycen pouze oxidem uhličitým vzniklým při působení kvasinek  a není filtrovaný. To vše o vlastnostech lobečského piva víme však jen z vyprávění, neboť jsme v souladu se školním řádem a zákonem pěnivý mok neochutnali. Chladné místnosti pivovaru nám trochu snížili tělesnou teplotu, takže jsme se nakonec těšili na hřejivé sluníčko venku a po pár kilometrech zase vzpomínali na zimu v pivovaru.  Přes Nosálov jsme se dostali pod Vrátenskou rozhlednu a  ochutnali v lese první letošní borůvky. Moc jich nebylo, ale byly sladké a místy i veliké. Cestou jsme botanizovali, vždyť neposekané louky byly plné kopretin, šalvěje, máku a kostivalu. Poté jsme spěchali do Ráje neboť ve zdejší restauraci byl již připraven naplánovaný oběd. Po jídle a odpočinku  nás čekal poslední úsek cesty, který vedl po červené turistické značce přes mokřady a rybníky do Kokořínského dolu. Došli jsme na chatu  a začalo drobně poprchávat. Bouřka  a vydatný déšť překazili naše večerní posezení u ohně.

 

Třetí den jsme se věnovali BOV. Tahle zkratka znamená badatelsky orientovanou výuku. Co si pod tím představit? My už to víme!  Důležité je něco zajímavého si v přírodě vybrat jako objekt pro své bádání. Ptát se a pak zvolit otázku, na kterou chceme nalézt odpověď. Stanovit si hypotézu a postup, jak ji lze ověřit. Poté provést a vyhodnotit pokus a nakonec je potřeba zformulovat závěr  a obohatit o náš výzkum ostatní. S půdním vrtákem a pomůckami na infiltraci za námi přijela i paní profesorka Kateřina Tlustá a  z nás se na chvíli stali badatelé, kteří hledali odpověď na to, proč v mokřadu kolem Pšovky nerostou jehličnany, proč se po dešti na cestě pod pískovcovými skalami netvoří louže a zda souvisí čistota Pšovky se zastoupením v ní žijících vodních bezobratlých živočichů.

 

Kurz nás bavil.

 

Štěpán Vejvoda, sexta