Nainstalujte si prosím Flash Player

Nainstalujte si prosím Flash Player











































Gymnázium Jana Palacha, Mělník - idatabaze.czGymnázia - idatabaze.cz

Jarní kurz - Českosaské Švýcarsko

Petr Lelek

Ve středu ráno se sešla na vlakovém nádraží naše skupinka třinácti studentů. Milými úsměvy nás přivítali paní profesorka Renková a pan profesor Dvořák, kteří se stali po dobu tří dnů našimi turistickými vůdci.

Naše cesta pokračovala podle plánu. Vlakem jsme se dopravili do Děčína, kde jsme uložili naše přebytečná zavazadla a stejným způsobem přijeli do turisty oblíbeného cíle Kurort Rathen. Přívozem jsme překonali Labe, ale do terénu už jsme museli jezky po svých. Bloudění německou přírodou jsme završili návštěvou skalního hradu ze 13. Století a přechodem přes skalní most Bastei. Lehce po poledni následoval rozchod na oběd a návrat do Děčína.

 V Děčíně jsme se ubytovali a vydali se poznat růžovou zahradu a centrum tohoto města ležícího na soutoku Labe a Ploučnice. První den jsme zakončili dobrou večeří a vytouženým odpočinkem.

 Druhý den jsme se autobusem dopravili do Hřenska. V Hřensku jsme odhodlaně stoupali, až jsme vystoupali k Pravčické bráně. Nějaký čas jsme strávili v areálu kolem této překrásné hříčky přírody. Z poučných tabulí se dalo vyčíst například to, že se nejedná o samostatnou skálu, ale o dva „šikovně“ opřené útvary. Naše cesta pokračovala a my se se zastávkou v restauraci dostali až do oblasti v Hřensku, která je proslavená možností využít pramice. Ty se staly spolu s Pravčickou bránou symbolem naší čtvrteční sedmnáctikilometrové túry. Na pramici jsme spolu s dalšími turisty vytvořili česko-německou posádku a odpichováni bidlem našeho vtipného převozníka jsme klidně pokračovali dál. Pán, který ovládal pramici nám byl zároveň průvodcem, neboť nám zábavnou formou (česky i německy) popisoval skalní útvary a další zajímavosti viditelné z řeky Kamenice. Jednou z těchto zajímavostí byl strom „australského typu“ , který „rostl“  kořeny nahoru, takže bylo možné vidět jen kmen trčící z vody s mohutnými kořeny nad úrovní hladiny. Náš téměř celodenní výlet končil cestou zpět do naší ubytovny nazvané Zámecká sýpka a zaslouženým odpočinkem následovaným spánkem.
 
Třetí den šli tři dobrovolníci s panem profesorem Dvořákem na Pastýřskou stěnu (Via Ferratu) a my ostatní jsme zezdola sledovali naše čtyři statečné. Později jsme se postranní cestou dostali na konec Via Ferraty a pozorovali naše přilézající hrdiny. Už nám zbývalo jen se přesunout k vlakovému nádraží a dopravit se domů.